Trpělivost

Z pera Enselis Ismelia.

-*-

Proklouzla ven z kuchyně právě ve chvíli, kdy se babička otočila, aby připravila snídani. A jako každé ráno i dnes zamířila do zahrady s nadějí v očích a s velkým očekáváním. V jedné ruce držela velkého plyšového zajíce, kterému téměř vláčela uši po zemi a druhou rukou odhrnovala větve keřů. Už byla skoro u zdi, kam s babičkou vysadily růžový keř, a zrychlila krok. Zničehonic ležel zajíc na zemi v prachu a ranní ticho narušilo vzrušené dívčí zavýsknutí. Na růžovém keři se konečně objevil malý pupen, zárodek květu. „Vidíš, maličká? Říkala jsem ti, že trpělivost růže přináší,“ smála se babička.