Hněv

Z pera Simelie Mallorny. -*- Už mě zase všichni hrozně štvou, už to ve mě zase všechno pění, já sice vím, že to je pouze mnou, vzteky však rudnu, když po mém zase není. Zas chovám se jak magor šílený, zastavit mě ovšem nelze, stačí mi jen malé změny a rozjede se moje averze. Kypí hned ve mě pocit temný, celý svět je mým úhlavním nepřítelem a je mi úplně jedno, že je ti to nepříjemný, já dávám ti najevo zlost celým svým tělem. Teď nezkoušej na mě promluvit, nechci od tebe vůbec nic vědět, mne nic nemůžeš vymluvit a přestaň na mne takto...

Obžerství

Báseň z pera Rose Daninatali. -*- Už jsou tu zase Vánoce a věřím, že si nedám jen ovoce. Všude se line vůně krásná, moje prohra zde je jasná. Řízek, salát, cukroví, stále jsem lehce hladový, přihodím si chlebíček a už mi kyne pupíček. Ještě mě čeká vánočka, je to jen menší odbočka. Na talíři už voní klobása, žaludek se mi otřásá. Na čele vyskakují kapky potu, teď jdu zcela na jistotu, zmrzlinový pohár mizí a já se potýkám z krizí. Bříško už mě hrozně bolí, už mi sníst nic nedovolí, ale já chci všechno co tu je, kašlu na vředy moje. Sousto poslední, obžerství je...

Láska

Báseň z pera Eame Vórimar. -*- Co asi znamená krásné slovo láska? Každý ji trochu jinak vnímá. Pro někoho třeba půvabná kráska, o které skoro každou noc snívá. Jiný v ní vidí, jen sladká slova, ať už je to básnička či plané sliby, to můžeme poslouchat znova a znova, z naivní důvěry pak dělat chyby. Lásku jistě najdeme uprostřed rodiny, ať děláme, co děláme, rodiče nezradí, s tou bezednou láskou jsou asi jediný, pomůžou, poradí a duši nám tím pohladí. Kdo přece jen v lásce lidem nevěří, ten doma by měl mít chlupaté stvoření, to ničím na světě lásku neměří, svou upřímnou láskou naše pohledy...

Pomluva

Báseň z pera Emy Talia. -*- Moudrost, láska píle, lenost nezná cíle, okolo pomluvy točí, z naděje a víry, láska nekončí. Tam v dáli vidím podvod, pýchu, snaží se schovat v jiném hříchu. Řekli napiš báseň o neřesti, pak cítila jsem jen bolesti. Ctnosti raději mám, o lásce verše zazpívám. Však o lásce a naději, verše skládat chci nejraději, neřesti prosím, ať jdou spát, nechme moudrost, střídmost na struny hrát. Když hněv či závist, dostaví se přeci jen, kdo pak bude ochoten, bojovat další den? Tak pojďme spolu pod Vrbou žít, o lásce, ctnostech srdečně snít. Aby až na konec cesty dojdeme, srdce nebylo nikdy...

Láska

Báseň z pera Nebelbracha Mechachy. -*- Jak plá vždy kapka, která země nedosáhla, na střeše paláce se třpytí, zdobí ji, ač věžní stroje se již ztrhly, nebijí, tak rty má milá do srdce mi náhle sáhla, tam vzala od puberty zplihlá táhla – třást měla kulisami mých komedií – jež zaseklá rzí bez násilí nežijí, leč marně, celou silou svou je nenatáhla. Zní zvony noční krajinou a hvězdy nítí, déšť padá jako hvězdy, přání květům plní, jdou poutníci svou cestou, kde je stín vždy vítá. Mé milé rty, ti poslušní dva jezuiti, se vlní jako v kaluži na střeše vlny. Kdo ví a zná, jak aktivní je...

Zoufalství

Z pera Emy Talia. -*- Chceš ovládnout celý svět? Toužíš vládnout? Mít všechno a vlastně nic? Chceš sprovodit ze světa všechny, kteří ještě mají sílu jít dál? Milovat? Zoufalství ovládá most. Celý. Ale už není tak pevný. Když není Víra, není pevnost. Není pevný základ. Pak se ale koryto řeky Acherón rozestoupilo a Víra vyšla zpět na most. Stala se zase pevnou. Neochvějnou a tvrdou. Zoufalství se dalo na útěk. Když bylo za půlkou mostu, Víra mávla rukou a část mostu se zhroutila do vody. Za Zoufalstvím se uzavřela hladina řeky. Pak Víra roztáhla zeširoka paže a objala svět. S vírou přichází naděje a láska.