Hněv

Báseň z pera Mintaky Orionis. -*- V chalupě na jedné hnátě, žila sama ve svém blátě. Vprostřed lesa baba bydlí, má tam stůl a má tam židli. Žije sama plna jedu, city svoje dala k ledu. Hněvá se na celý svět, u snídaně, na oběd. Z očí jejích blesky srší, neustále tady prší. Slunce tady nesvítí, marně tudy na kvítí! Žluč se v jejím těle vaří, zlu se tady dobře daří. Čaruje a proklíná, je to bába protivná. Opravdu si takhle představuješ hněv? Tak to ještě vůbec neznáš svět! Stačí o patro níž směle jít, a ručku jí políbit. Má tělíčko kynoucí, je to paní...

Lenost

Báseň z pera Melisy Pestré. -*- Kdysi žil muž. Karel se jmenoval. Byl hrozně líný. Pořád by pouze spal. Když zrovna nespal. Na posteli ležel. A zatímco lenošil. Čas života běžel. Den se s nocí střídal. On to ale nevnímal. Střídavě se budil. Potom zase usínal. Odmítal se zvednout. Pro něco si dojít. Natož se občas. Venku třeba projít. Návštěvy nepřijímal. Ke dveřím by se musel hnát. Na to byl moc unavený. Prostě se mu chtělo spát. Jednou když spal. Požár v domě vypukl. Jeho křik o pomoc. V hluku ohně umlkl. Kvůli jeho lenosti. Z postele nedokázal vstát. Proto se rozhodl. Nakonec ten pokus...

Láska

Báseň z pera Klotyldy Malíkové. -*- Potkala jednou dívka chlapce, dobře jim spolu bylo, chodili brzy tlapku v tlapce, to se jim lehce žilo. Pak stárli a víc bylo strastí, a na vše času méně, však dál si byli hosté častí, snili o stejném jméně. Neshody měli, hádky taky, občas únava vládla, nad vztahem různé plují mraky, třeba jen hora prádla. Slíbili si, že v dobrém i zlém, a tak to taky měli, pro svůj cit zvládli, že po každém sporu omluvy zněly. Nemají žádný z nich svatozář, však před notnou řádkou let, společně stoupli si před oltář, začli domov vytvářet, pro lásku svou spolu...

Lehkomyslnost – Odmítnutá

Báseň z pera Indris Elwinor. -*- K psacímu stolu usedám, Přemýšlím, jak ti vědět dám, co odehrává se v srdci mém, kvůli tobě zlomeném. Mou lásku jsi sprostě odhodil, Jak papír, co ti od jídla zbyl. To tak málo pro tebe znamenal, Člověk, jenž ti cit svůj dal? Či byla jsem jen pouhou hrou, Co zpříjemní ti chvíli zlou. Proč nyní již o mě nestojíš a za jinými se ohlížíš? Jak přihlouple ses usmíval, Když navždy si mi sbohem dal. „Už pro mě nejsi nová, víš?“ To přece i ty pochopíš. Pak na patě ses obrátil, Ode mě se odvrátil. Zůstala jsem samotná, Jako růže...

Lakomství

Báseň z pera Enselis Ismenia. -*- Střádala záludná veverka ořechy na zimu, cpala je horem i spodem do tajného stromu. Myslíte, že měla zásoby i pro svou rodinu? Jen s jedním kouskem vždy přišla domů. Doma se velmi divili: „Jenom tak málo?“ Byli však vděční za každý kousek. O hladu v zimě se jim už i zdálo, zkusí pak alespoň u lidí ukrást pár housek. Lakomá veverka na rodinu nehledí a syslí si dál své tajné zásoby. „Vždyť je to nebolí, když o tom nevědí, vždycky nějak přečkali to zimní období“. Karma ale pracuje, jak zjistila veverka záhy, strom byl pokácen a vniveč přišly její...

Lstivost – U Anděla – IV.

Báseň z pera Connora Iana McBrownniese. -*- Karty pekelné hraji rád, ve hře musím mít vždy řád. Opovažuj se mě podvést, pěst tě čeká a bolest! Vedení je zatím tvé, karty nehraješ teď prvé. Soupeř ty jsi obtížný, jen si výhru neodřízni. Cítím ve hře lest, možná ti došla čest. Asi to bude podvod, triky své hned odhoď. Něco se tu leskne, do oko mě pleskne. Úsměv na tváři vykouzlí, o výhru tě vyloupí. Snažil ses esa skrýt, kousek však byl odkryt. Karta trčí z rukávu, slzu nad ní ukápnu. Lstivost tvá ti nevyšla, snad si mysl nezvykla. Tuhle hru jsi prohrál, a se mnou jsi...