Střídmost
Z pera Theresy Meyers. -*- Existuje vůbec střídmost? Všichni se o ni snažíme, ale mám z ní mnohem větší pocit jakéhosi nedosažitelného ideálu. Něco podobného jako spravedlnost. Střídmost totiž také vnímáme každý trochu jinak a velice často ji lidé dohání do extrémů. Krásným příkladem je věta „Jez střídmě!“. Mnohokrát jí totiž její autor nemyslí střídmost jako takovou, ale spíše „Jez méně, připadá mi, že jíš až moc.“. Jenže nikdy nemůžeme posoudit, zda ona osoba skutečně něco dělá až moc nebo jen tak střídmě, aby uspokojila své potřeby (ať už hlad či něco jiného). Je to opravdu velmi relativní pojem. Proto čest všem, kdo ji...
Hněv – Po večeři
Z pera anonymního autora. -*- Linda se hořce zasmála. Tušila to. Tušila to celou dobu, ale teprve teď se jí to potvrdilo. Dívala se na esemesku od neznámého čísla a četla ji stále dokola. Tomáš chodí za Jitkou od nich z kanclu. Cítila, jak se jí krev žene do tváří a polévá ji horkost, zároveň však u srdce cítila ledově studené bodnutí. Takže je to pravda. On vážně někoho má… „Ahoj, myško,“ ozvalo se klapnutí dveří. Tomáš je doma. Myško, pomyslela si Linda, kolika dalším takhle ještě říká?! Přinutila se však k úsměvu. „Ahoj, už jsem na tebe čekala!“ Došlápne si na něj po...
Závist
Z pera Simelie Mallorny. -*- Schovaná se dívala oknem svého pokoje do vedlejšího domu. Tam v druhém patře měla pokojí podobně stará holčička, jako Minnie a pokojík měla plný hraček. Minnie měla pouze panenku, kterou si vytvořila z kousku provázku, hadříku a výplně. A ta holčička měla vše. Mohla si hrát s čím chtěla a nevážila si toho. Měla na výběr z plno jídel, měla nádherné oblečení a sladkostí si mohla dát, kolik jen chtěla. Minnie neměla vůbec nic. Rodiče, pocit jistoty, láska, vše zmizelo, když rodiče zemřeli a tak Minnie zůstala jen závist k holčičce, která vše měla a nijak to svým rodičům...
Statečnost
Z pera Rose Daninatali. -*- Co si to zase vymysleli? Prý to bude nesmírná zábava. Ha, ha, hrozně se bavím. Stojím uprostřed černého lesa a sotva si vidím na špičku svého nosu. Naslouchám okolním zvukům. Ticho. Tam někde je cíl, ale ještě pár metrů zbývá. Nadechnu se a dodám si odvahu. „Jsi statečná a ničeho se nebojíš,“ řeknu pevným hlasem a jdu dál. Kousek ode mne křupne větev. Srdce mi skočí do kalhot. Skoro nedýchám. „Prachy nebo život,“ vyskočí přede mnou obluda (respektive vedoucí tábora, ale to je mi v té chvíli jedno). Zaječím a moje statečnost vezme za své a uteče dříve jak...
Zoufalství
Z pera Princess Star. -*- Betty stále odmítala věřit tomu, že jí byla kniha odcizena. Vydala se tedy pátrat na všechna místa, kde by ji mohla zapomenout. Naposledy si četla včera večer zde v nebelvírské kolejní místnosti. Celou ji tedy prohledala. Nikde nic. Nebyla ani v učebnách, ve kterých dnes Betty byla na vyučování, nebyla ani ve skleníku, kde si doplňovala výkres, nebyla dokonce ani na chodbách, po kterých se pohybovala. Nevydržela to, dřepla si na zem a dala se do zoufalého pláče. Co si jen počne? Přece o svou milovanou knihu nemohla přijít? Snad po tisící prohledala brašnu, po knize ale nebylo ani...
Podvod
Z pera Nebelbracha Mechachy. -*- „Tak jaká byla maturita?“ zeptala se jako maminka. „Pohoda, samé jedničky.“ „Ty jsi můj šikovný kluk. Udělala jsem ti tvůj oblíbený šašlik.“ Věděl, jak to ve světě chodí. Důležité jsou výsledky, ať už je jich dosaženo jakkoli. Uměl dělat taháky, využívat nápovědy spolužáků, převádět hovor na jediné téma, které zná, tak nenápadně, aby si toho zkoušející nevšiml. Stejně jako gymnázium pak vystudoval i vysokou školu. Získal dobrou práci. Jen v manželství se mu nedařilo, každý z pěti rozvodů ho vždy přišel na velké peníze. Umíral nespokojený. Vždyť jsem vlastně nikdy nic nevytvořil, nic po mně nezůstane, honilo se mu...