Upřímnost – U Anděla – IX
Z pera Connora Iana McBrownniese -*- Tohle mě velmi zasáhlo, neměla to dělat… Můj vztah se Sally začínal být hlubší, tedy alespoň já to tak viděl. Rozhodně byl čas vše posunout. Hranice přátelství měla být pokořena, partnerství bylo na obzoru, a tak přišel čas s tím konfrontovat Sally na rovinu. Moje kytice byla odmítnuta s chladným „Ne“. Řekla mi, že je vděčná za veškerou pomoc, ale mezi námi nevidí nic víc než přátelství. Poté se zvedla a šla načepovat další korbel piva. Zrudl jsem vzteky. Proč lidé musí být někdy tak upřímní? Není lepší lhát než říct pravdu? Neměla to dělat. Teď pozná, co je...
Moudrost
Adventní stoslůvka z pera Cinexe Stara. -*- Odbila půlnoc a já věděl, že nastal Štědrý den. Nemohl jsem se dočkat onoho rána, protože vždy nakrojíme vánočku, na stole budou oříšky a celá ta vánoční atmosféra prosákne celým bytem. Tahle noc, na Štědrý den, je vždy pro mne osudná. Za cokoliv nemohu usnout, protože mozek pracuje a přemýšlí jen nad tím, co by asi tak mohlo být pod stromečkem a v žaludku se mezitím dějí takové podivné věci. Všem ale musím poradit, že je opravdu moudré toto všechno zaspat a opravdu tuto noc krásně prospat. Protože narovinu, kdo by chtěl být na onen Štědrý den celý večer unaven?
Lehkomyslnost – Konec lidstva
Z pera Cesmíny Hardy -*- Začalo to jednoduše, jeden stát vyhlásil válku svému sousedovi, a kvůli malichernosti vypukla velká válka. Celý svět válčil mezi sebou. Krev nevinných lidí se vsakovala do země. Jeden vědec vyvinul plyn, říkal mu lék na válku, který způsoboval zklidnění lidského mozku a potlačoval negativní emoce. V dobré víře ho vypustil do vzduchu. Nedomyslel následky. Zavládlo štěstí, války se ukončily a nastal celosvětový mír. Jenže plyn omezoval emoce úplně. Lidé časem nedokázali nic cítit, nic nepotřebovali. Přestali chodit do práce, množit se, nic nedělali. Postupně zemřeli hladem a žízní. A tak vědec, který měl dobré úmysly, z lehkomyslnosti způsobil konec...
Upřímnost
Z pera Amandy Wright -*- V hlavě mám zmatek. Výčitky mi plují mozkem jako mraky a já vlastně nevím, na co myslet dřív. Jestli mám jít uklidit střepy nebo se zbláznit z myšlenky, že oznámím matce, že jsem rozbila její oblíbenou vázu, kterou zdědila po babičce. Brečím a jsem na sebe neskutečně nazlobená, takové věci se dějí jenom mě. Na malou chvíli jsem si myslela, že bych to mohla uhrát na našeho psa, ale to je strašné zlatíčko a nemůžu to udělat ani mu ani sobě. Tak jí to půjdu říct. Utřu slzy. Jednou by se to stejně dozvěděla. Jsem odvážná. S upřímností nejdál...
Víra ve vánoční kouzlo
Adventní stoslůvka z pera Cesmíny Hardy. -*- Stařenka stojí u rozsvíceného stromku. Vánoce měla vždy moc ráda. Hluboko v duši nikdy nepřestala věřit na Ježíška. Utře si slzu z oka. Je Štědrý večer a ona pláče. Několik let má jen jedno přání, aby se urovnaly vztahy v rodině. Už si nepamatuje, co se tenkrát stalo, ale před lety se s dcerou pohádaly a od té doby spolu nemluvily. Kéž by se jí toto přání splnilo. Dívá se na stromek a ze srdce věří, že tento večer může mít kouzelnou moc. V tom zazvoní zvonek u dveří. Stařenka jde ke dveřím, a tam stojí její dcera s rodinou.
Lakomství
Z pera anonymního autora -*- Lidé jí už nějakou dobu jen ubližovali. Kde byly ty časy, kdy si jí vážili, kdy se o ni s láskou starali a dávali si pozor, aby nestrádala? Ona pak nikdy neměla nejmenší problém jim dávat něco nazpět. S radostí jim poskytovala to nejlepší, co měla. Jenže později si jí přestali vážit, jen brali a zaměřovali se na vlastní prospěch. Dlouho to trpěla, zapřela samu sebe a dávala dál. Ale pak jí došla trpělivost a zatvrdila se, nehodlala se pro ostatní rozdávat. Přešla do druhého extrému a nic nemohlo odčinit, co jí lidé provedli. A tak se Země stala...