Střídmost

Z pera Princess Star. -*- Betty s Abihou se snažily madam Rosmertě promluvit do duše. Chvíli to vypadalo, že bez úspěchu, madam Rosmertu kromě dortů před ní nic nezajímalo. Když však děvčata vytrvala ve svém snažení, podařilo se jim nakonec madam Rosmertě její chování rozmluvit. Chodily za ní, kdykoliv jim to čas dovolil. Madam Rosmerta se s nimi pomalu začínala zase smát a být taková jako dřív. A stravovala se již normálně, jedla pravidelně a malé porce. Na talíř si vždy nandala jen takové množství, aby ho snědla a žádné jídlo se nemuselo vyhazovat. A pořád dokola děvčatům děkovala, že jí pomohly začít znovu žít.

Naděje

Z pera Nebelbracha Mechachy. -*- Vznášela se planetou. Život zde již dávno zanikl. Vzpomínala na inteligentní tvory, kteří ji kdysi uctívali a díky tomu věřili, že se jim podaří osídlit planetu jinou, až se tato stane neobyvatelnou. Podnikli řadu pokusů, ale všechny se ukázaly být marné. Všichni dávno zemřeli. Hvězda se stále zvětšovala, zprvu oranžověla, pak červenala. Snědla bratříčka i sestřičku planety a blížila se k ní. Už se jí dotkla, pohladila ji, přivoněla a něžně ji vtáhla do sebe. Pozemská Naděje poznala, že již může zemřít. Zůstala totiž v prázdném prostoru jako poslední. Zamávala ještě na svou matku Vesmírnou Naději a splynula s...

Pýcha

Z pera Mintaky Orionis. -*- Mona měla vždycky nádherné vlasy. Blonďaté a vlnité. Sahaly jí, co pamatuji, až do půli zad. Vypadala jako anděl. A byla na to náležitě pyšná. Své vlasy si hýčkala a neuvěřitelně se o ně starala. Věnovala jim tolik času a péče! Jednou jsem ji náhodou přistihl, jak s nimi dokonce mluví. Nevymýšlím si, opravdu to tak bylo. Teď jsem ji viděl po mnoha letech. Pořád měla překrásné vlasy. Ale vypadala smutně. Mluvila pomalu a potichu. Prý je vážně nemocná, ale nechce se léčit, neboť vedlejším účinkem doporučených léků je možné vypadávání vlasů. Řekla, že v tom případě raději volí smrt.

Závist – Mít se jako ona

Z pera Indris Elwinor. -*- „Dnes jsem viděla tu Novákovou odvedle. Ta se nesla, jak kdyby byla málem kněžna. Přitom každý ví, že maturitu složila jen proto, že její táta donesl třídní učitelce stříbrný řetízek. A ta její hlava? Div že si na ty vlny neposadí loď, jak Marie Antoinetta.“ Manželka by zřejmě pokračovala dál, ale já už na ty řeči neměl náladu. „Co na ní pořád máš? To jí závidíš nebo co? Ke kadeřnici si přeci můžeš dojít taky.“ Opravdu jsem Marii nechápal. Marie věděla, že se nechová správně, ale nemohla si pomoci. Záviděla sousedce prostě všechno. Přála si také poznat krásu a blahobyt.

Naděje

Z pera Emy Talia. -*- Na most vstupuje ta, se kterou nikdy nic neskončí. Dokud je tady, ostatní ctnosti budou silné. Budou stát na mostě a nebo se na most vždycky vrátí. S nadějí lze dokázat vše. Je to světýlko v srdíčku, kapička rosy, kousek nebe, konec duhy, začátek konce. S nadějí rostou krásy ctností. S nadějí roste láska i pokora. S nadějí je živena víra. Ctnosti, semknuté v jednu se drží za ruce a nikdy nepustí. Když tu obloha zešedne. Ach, vy důvěřiví! Opravdu jste si mysleli, že naději nic nezlomí? Podvod. Stojí, silný a jeho smích řeže. Naděje padá do řeky. Je konec.

Cudnost – U Anděla – XX.

Z pera Connora Iana McBrownniesse. -*- Každý den sedávala v hostinci mladá vdova. Vždy si objednávala stejné víno a křupavou husu.Její krása oslepovala mnohé pánské návštěvníky. Někteří se dokonce opovažovali k ženě přisednou a zkoušeli na ni různé sladké řečičky.Její stav vdovy nebyl pro sprosťáky překážkou a nemravné návrhy sypali z rukávů. Co by na to řekly jejich ženy, které čekaly doma u stolu s teplou večeří?Vdova však návrhy s klidem odpalovala, místní muže znala velmi dobře. Provdala se a svou lásku věnovala jenom jednomu muži, a to hodlala dodržet.Doposud nepodlehla smilstvu a svou lásku a věrnost projevuje cudností. Tomu říkám...