Rok v haiku

Slečna Simelie se do lovu obula a již druhý měsíc loví bobříky, co jí Vrba dovolí. Za svého čtvrtého si zvolila bobříka Tajemných dálek! -*- Leden Mrazivé větryProfoukly teplý kabátKlepu se zimou Únor Závěje sněhuZtěžují mi chozeníJá brodím se dál Březen Veliká bouřkaHlásí příchod dopředuStrachy se klepu Duben Teplý to deštíkKropí města a poleBude úroda Květen Sladký polibekPod třešní dnes dostanuJsem milovaná Červen Příroda pučíAlergikům teče nosTiše se směju Červenec Úmorná vedraU vody je zas plnoVšichni se potí Srpen Dovolené kusZa chvíli je za námiTiše naříkám Září Je to tu už zasPovinnosti volajíPráce nepočká Říjen Víno uzráloBrigádníků je třebaSklízet se musí Listopad Listy padajíBarvami dnes nešetříUž prší nám zas Prosinec Vánoce blízkoRodina...

Všude byl led

Vítáme u dlouhodobého lovu literárních bobříků novou autorku – slečnu Miru Jay Michaels, která si jako první ho ulovila bobříka sta chvil! -*- Všude byl led. Třpytil se jako noční obloha. Ta, která se na něm tak krásně odrážela. Vprostřed zamrzlého jezera byl odraz měsíce, hvězdy všude kolem něj. Lehký vánek vozil drobné vločky vzduchem. Zuřivě bušil na zamrzlou hladinu, chlad pronikal do nejzazších koutů jeho bytí. Všude byla tma. Všude byl led.

Nespokojenost

Slečna Simelie se do lovu opřela a podařilo se jí ulovit v pořadí již třetího bobříka, a to bobříka veršů. My ji gratulujeme a přejeme, ať jí jde lov stále krásně od ruky. -*- Já sním o dalekých světech, do kterých jsem nezavítal, ač jsem toto dříve odmítal, chtěl bych se vydat po výletech. Ve své hlavě vidím krajinku, kde vítr šeptá svou píseň, a já cítím mírnou tíseň, že nedostává se mi odpočinku. Sním o dni slunečném, kdy strasti odplouvají pryč, toť k mému klidu klíč, zde jsem na místě bezpečném. Rád bych byl dál zamyšlený, neb času již víc nemám, nespokojeně jen zasténám, z tohoto světa jsem tak...

Ty a já

Vítáme další autorku u dlouhodobého lovu bobříků a gratulujeme k ulovení bobříka velkých citů.   -*- Se slzami v očích se dívám na nebe, které je plné hvězd. Vzpomínky mi jen prolétávají hlavou jako splašené a jen přemýšlím, čím a proč jsem si to zasloužila. Nebyla jsem dost dobrá? Nevím. Ale jedna vzpomínka mi v hlavě zůstane napořád. Nechci říkat “pamatuješ“, ale když den se s nocí střídá a já v hlavě mám jen to, tak si nemůžu pomoct a nechci ani zapomenout. Byli jsme spolu jako jedna duše rozdělená ve dvou tělech. Po našem prvním rande jsme oba dva věděli, že spolu chceme zůstat navždy. I když jsme mladí a nezkušení, proč ale nemůžeme pokračovat v tom, co bylo? Odpověď oba dva známe. Nechtěl jsi. Když jsi to ale nechtěl, tak proč jsme spolu plánovali...

Čekání

Slečna Simelie využila plné možnosti a v květnu ulovila i bobříka sta chvil. Jak je vidět, i ztížené podmínky, kdy měla možnost vyjádřit se pouze v padesáti slovech, hravě překonala a my ji jménem čítárny gratulujeme. -*- Vánice venku sílila a Melisiny obavy se prohlubovali, protože Ralf se ještě nevrátil domů. Několik minut se dívala skrze okno v domnění, že ho zahlédne, nic však neviděla. Dveře se najednou hlasitě otevřely a vpustily dovnitř vločky, které následoval Ralf. Melisa nadskočila leknutím, během chvilky však svírala Ralfa v náručí.

Vzpomínky

Dlouhodobý lov bobříků byl zahájen a my vám s radostí představujeme prvního uloveného bobříka, a to bobříka velikých citů. Zároveň slečně Simelii Mallorny gratulujeme k prvnímu ulovenému bobříkovi. -*- Milostné dopisy plné vzpomínek na šťastnější chvíle.   -*- Má krásná Elizabeth, dnes jsem si vzpomněl na okamžik, kdy jsem tě poprvé viděl. Procházela jsi právě po ulici a slunce prosvětlovalo tvé světlé vlasy do barvy zlata. Měla jsi na sobě letní šaty, které se ve vánku mírně nadnášely a tvoje nohy vypadaly, jako by byla nekonečné. Bez dechu jsem sledoval, jak se blížíš ke mně a když jsi na malý okamžik na mne spočinula pohledem, věděl jsem, že moje srdce ti bude navždy patřit. V tu chvíli jsem pochopil, že jsem ztracen. Vyhlížel jsem poté z obchodu...