Ty a já

Vítáme další autorku u dlouhodobého lovu bobříků a gratulujeme k ulovení bobříka velkých citů.   -*- Se slzami v očích se dívám na nebe, které je plné hvězd. Vzpomínky mi jen prolétávají hlavou jako splašené a jen přemýšlím, čím a proč jsem si to zasloužila. Nebyla jsem dost dobrá? Nevím. Ale jedna vzpomínka mi v hlavě zůstane napořád. Nechci říkat “pamatuješ“, ale když den se s nocí střídá a já v hlavě mám jen to, tak si nemůžu pomoct a nechci ani zapomenout. Byli jsme spolu jako jedna duše rozdělená ve dvou tělech. Po našem prvním rande jsme oba dva věděli, že spolu chceme zůstat navždy. I když jsme mladí a nezkušení, proč ale nemůžeme pokračovat v tom, co bylo? Odpověď oba dva známe. Nechtěl jsi. Když jsi to ale nechtěl, tak proč jsme spolu plánovali...

Čekání

Slečna Simelie využila plné možnosti a v květnu ulovila i bobříka sta chvil. Jak je vidět, i ztížené podmínky, kdy měla možnost vyjádřit se pouze v padesáti slovech, hravě překonala a my ji jménem čítárny gratulujeme. -*- Vánice venku sílila a Melisiny obavy se prohlubovali, protože Ralf se ještě nevrátil domů. Několik minut se dívala skrze okno v domnění, že ho zahlédne, nic však neviděla. Dveře se najednou hlasitě otevřely a vpustily dovnitř vločky, které následoval Ralf. Melisa nadskočila leknutím, během chvilky však svírala Ralfa v náručí.

Vzpomínky

Dlouhodobý lov bobříků byl zahájen a my vám s radostí představujeme prvního uloveného bobříka, a to bobříka velikých citů. Zároveň slečně Simelii Mallorny gratulujeme k prvnímu ulovenému bobříkovi. -*- Milostné dopisy plné vzpomínek na šťastnější chvíle.   -*- Má krásná Elizabeth, dnes jsem si vzpomněl na okamžik, kdy jsem tě poprvé viděl. Procházela jsi právě po ulici a slunce prosvětlovalo tvé světlé vlasy do barvy zlata. Měla jsi na sobě letní šaty, které se ve vánku mírně nadnášely a tvoje nohy vypadaly, jako by byla nekonečné. Bez dechu jsem sledoval, jak se blížíš ke mně a když jsi na malý okamžik na mne spočinula pohledem, věděl jsem, že moje srdce ti bude navždy patřit. V tu chvíli jsem pochopil, že jsem ztracen. Vyhlížel jsem poté z obchodu...

Snenie

Slečna Ewenlia nastoupila k lovu v bonusovém kole a my jí gratulujeme k získání prvního bobříka, a to bobříka veršů.    -*- Lúč slnka na dvere sadáoblak svetlu clonína trávu sa skloníkeď si cestu cezeň hľadá.   Snenie ako pavučinkamyšlienkami pretkávanáťažkou skúškou zdolávanáako tichá nádej spinká.    Potrebuje prebudenieako toho slnka lúčku šťastiu ti dáva klúčsnenie – mysle...

Poslední stopka

I pan Connor využil bonusového kola na ulovení posledního bobříka – bobříka městských legend. -*- Jsou to již roky, co se začalo povídat o Tajemném stopařovi. Je to poslední stopař, kterého svezete s sebou autem. Vše má svůj začátek a nyní tomu není jinak. Děsivé události se svalují na vysokého mladého muže. Vypráví se, že vše započalo jedné mrazivé noci, kdy manželský pár jel na rodinné oslavy přes celou republiku. Manželé se cestou hádali, neboť zapomněli zhasnout v domě světla, a tak řidič nedával příliš velký důraz na řízení a cestu. Najednou se před ním uprostřed silnice objevil muž. Řidič na poslední chvíli zabrzdil před člověkem. Jakmile se vzpamatoval z události, stáhnul okno auta a promluvil na očividně stopujícího mladíka. Po krátké konverzaci...

Legenda o tajemném stopaři

I slečna Bibi využila bonusového kola a nahradila si bobříka městských legend. -*- „Mamí, tatííí, už se o tom zase mluví,“ děti s očima navrch hlavy přiběhly do obývacího pokoje za rodiči. Z místnosti vedle se ozývalo naplno puštěné rádio hovořící o „Tajemném stopaři a jeho historii svázané s místní městskou částí“. Město prý bylo od rána celé zaváté sněhem, ve kterém se jako každý rok objevily tajemné stopy. Komu patří? Kdo je do sněhu otiskl a proč? Proč se zjevují pravidelně a křižují celé město? Sníh za chvíli roztál, a tak začali dospělí přemýšlet zase o něčem jiném Ale dětem tyto otázky nedaly spát. Cítily, že se za stopami ve sněhu skrývá cosi tajemného. Něco, co by neměly nechat jen tak proklouznout skrz prsty. Zdálo se jim, že je...