I slečnu Miru lov bobříků chytl a jako svého druhého bobříka si ulovila bobříka veršů.
-*-
Stěny kolem mě se třpytí,
v mých uších šumí vody hlas.
Shlížím na jeskynní kras
zasypán plátky lučního kvítí.
A vprostřed té nevídané jeskyně
strom ladný jako stéblo trávy tyčí se,
pod jeho větvemi stádo koní se pase.
Na hřbetě koně pak - překrásná jezdkyně.
Dělám krok blíž,
ona však dál se zdá,
vesele zahvízdá
a není jí již.
Tak běžím ke stromu, dech sotva popadám,
škobrtám, kořen za kořenem míjím,
vyhýbám se jim, jak jedovatým zmijím,
a na zem, již bez dechu, znaveně dopadám.
Komentáře
Zatím tu žádný komentář není. Buďte první, kdo autorovi napíše!