Sen o otci
V průběhu léta se slečně Rogerin podařilo ulovit bobříka veršů. A vy si jej nyní můžete přečíst. -*- Zavírám oči, usínám. Pohlcuje mě tma, něco však vnímám. Jsem a nejsem doma. Přicházím do kuchyně, tam táta u stolu sedí. Šeptá zas jaká jsem svině. Že to bolí, bohové vědí. Teprve když odcházím, dojde mi ta skutečnost. za mrtvým se ohlížím, je to velká podivnost. Táta zemřel a už tu není, nenadává mi a nemučí, v mysli mi však ta slova zní a to, že tu není, zas mě mučí. Je strašné pravdu znát – že za život si tak zvykneme, že nemuset se každý den bát je to, co už asi...
Snový klam
I slečnu Miru lov bobříků chytl a jako svého druhého bobříka si ulovila bobříka veršů. -*- Stěny kolem mě se třpytí, v mých uších šumí vody hlas. Shlížím na jeskynní kras zasypán plátky lučního kvítí. A vprostřed té nevídané jeskyně strom ladný jako stéblo trávy tyčí se, pod jeho větvemi stádo koní se pase. Na hřbetě koně pak – překrásná jezdkyně. Dělám krok blíž, ona však dál se zdá, vesele zahvízdá a není jí již. Tak běžím ke stromu, dech sotva popadám, škobrtám, kořen za kořenem míjím, vyhýbám se jim, jak jedovatým zmijím, a na zem, již bez dechu, znaveně...
Nespokojenost
Slečna Simelie se do lovu opřela a podařilo se jí ulovit v pořadí již třetího bobříka, a to bobříka veršů. My ji gratulujeme a přejeme, ať jí jde lov stále krásně od ruky. -*- Já sním o dalekých světech, do kterých jsem nezavítal, ač jsem toto dříve odmítal, chtěl bych se vydat po výletech. Ve své hlavě vidím krajinku, kde vítr šeptá svou píseň, a já cítím mírnou tíseň, že nedostává se mi odpočinku. Sním o dni slunečném, kdy strasti odplouvají pryč, toť k mému klidu klíč, zde jsem na místě bezpečném. Rád bych byl dál zamyšlený, neb času již víc nemám, nespokojeně jen zasténám, z tohoto světa jsem tak...
Snenie
Slečna Ewenlia nastoupila k lovu v bonusovém kole a my jí gratulujeme k získání prvního bobříka, a to bobříka veršů. -*- Lúč slnka na dvere sadáoblak svetlu clonína trávu sa skloníkeď si cestu cezeň hľadá. Snenie ako pavučinkamyšlienkami pretkávanáťažkou skúškou zdolávanáako tichá nádej spinká. Potrebuje prebudenieako toho slnka lúčku šťastiu ti dáva klúčsnenie – mysle...
Vánoční studium
Zkouškové období je čas, který žádný ze studentů nemá moc v lásce. Slečna Indris navíc bobříkovi veršů v básni popsala, proč zkouškové období v zimním období je úplným zabijákem vánoční atmosféry. -*- Z nebe se sype sníh bílý. Své studium začínám, v duchu školu proklínám. Toužím po volné chvíli. Vánoce se kvapem blíží, čas rychle běží dál a dál, jakoby se mi jenom smál, že po uši tonu v potížích. Vyčítavě na mě hledí, model lebky prastaré, z ústavu půjčené, kde anatomii učí. Nad knihami sedím dál, mě žádná z koled netěší, nic mi náladu nezlepší. Cítím se tak hrozně...
Město a hory
Báseň pana Nebelbracha pro bobříka veršů velmi trefně popisuje aktuální dobu. A i vy budete určitě souhlasit, že lepší je trávit čas na horách, než ve městě. -*- Po pustých ulicích listy se honí, špinavé dláždění jenom déšť smáčí. Skryti za okny se válejí spáči, od slunce dělí je závěsů clony. Málokdy odvahu naleznou v sobě, obléknou kabáty, nasadí roušky, uvážou kolem hlav jistící proužky, najdou si v mobilu nejlepší spoje, výpravu podniknou v Kaufland či Tesco, aby si koupili potravin kupy. Potom zas skryjí se do své „chalupy“, úplně nervózní jak v vaně děcko. Uniknou covidu? Pustí si telku, ve zprávách zjistí, jak moc je nemocných, dumají o tom pak v bezesných nocích rádi, že nemusí být často venku. V Beskydech turisti na Lysou kráčí, derou se vzhůru a rum...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
