Za všechny omrzliny na světě
Po přečtení double drabble od pana Alexe, budete i vy souhlasit s bobříkem sta chvil, že pro některé chvíle se vyplatí mrznout. Třu si ruce, foukám do nich, abych zahřál promrzlé prsty. Už ani nevím, jestli se třesu zimou nebo nervozitou, sám to nepoznám. „Prostě s klidem,“ říkali mi. „Buď to bude fajn nebo ne. I kdyby to bylo fiasko, zkusit bys to měl.“ A tak tu stojím, vítr se mi snaží shodit kapuci a mám pocit, že mi k sobě přimrzají oční víčka. Nedám se, slibuji si. Je to přece moje chyba, že jsem tu o deset minut dřív. Jenže jak jinak bojovat s nervozitou? Kdybych šel na čas, bál bych se, že přijdu pozdě. Jsem já to ale pitomec, pomyslím si a mám chuť se otočit a utéct do tepla domova. Málem do něj vrazím. „Snad mi nechceš utéct...
Tajemná zima
A nyní si dáme něco kratšího. bobříka sta chvil z pera pana Cinexe Stara. -*- Jednoho zimního večera mne vzbudil nějaký podivný zvuk. Klepání na okno, alespoň mi to tak přišlo. Zvedl jsem se z postele a šel okno otevřít. Když jsem se podíval z okna, zahlédl jsem nějaký stín utíkajíc od našeho domu. Oblékl jsem se, vyběhl z domu do obrovské sněhové vánice a běžel směrem, kam zmizel ten tajemný stín. Běžel jsem minutu, deset, patnáct a už jsem skoro nic neviděl. Najednou přede mnou stál stín vysoký jako já. „Kdo jsi?“ zeptal jsem se. „Jen tvé já, přišel jsem se podívat, jak si užíváš vánoce.“ Upadl jsem a vzbudil se uprostřed Štědrovečerní...
Vánoční čas
V třetím kole si slečna Elizabeth vybrala k lovu bobříka sta chvil. A my jí gratulujeme k jeho ulovení. -*- Nastal klidný vánoční čas, kdy byli všichni šťastný a veselý, odevšad se linuly melodie vánočních koled. Jen jeden dům byl temný, jen jeden dům byl smutný. Zde čekalo se na zázrak. Malé děvčátko stůně a nikdo neví co s ní. Nic jí nebolí a ani teploty nemá, přesto leží v jen v postýlce a ani jíst nechce. Prostě jen leží a nic víc. Byl to stesk, co trápil jí. Když v tom se objevilo ve dveřích malé stvoření. Jeho kroky by poznala na míle daleko. Byl to její přítel tučňáček. Děvčátko se usmálo, a i zde se objevil vánoční...
Leť, ptáčku, leť
Do třetího kola se zapojila i slečna Siwa Ivia Lorraine a úspěšně ulovila bobříka sta chvil. -*- Nastala ta smutná chvilka, kdy podzim předává své žezlo zimě a ptáci opouští své domovy a odlétají do teplých krajin. Jedním takovým malým dobrodruhem je Josífek, sameček špačka obecného, který se na svou velkou cestu letos chystá poprvé. Nastal den D. Josífek si zabalil na cestu dva červíky a společně se svými rodiči a přáteli vyrazil na cestu. Ani ne hodinu po startu je však překvapila vánice. Chumelenice byla tak silná, že se Josífek svému hejnu ztratil. Bloudil a volal, ale nikdo ho neslyšel. Když už začal propadat panice, uviděl obrovský hrad s vysokou věží. Jak se dostával blíž, spatřil na ochozu věže dívku zachumlanou v černém plášti a červenozlaté šále. Divoce...
Hrnek čokolády
Slečna Maya Prinz a bobřík sta chvil vám přinášejí příběh, díky kterému zjistíte, že samota může být někdy i docela příjemná. -*- Chlad se jí zakusoval do morku kostí, ale snažila se ho odehnat neustálým přecházením. Zimu moc ráda neměla; málokdy se jí podařilo cítit zahřátá v létě, natož v zimě. A tak není divu, že kromě tlusté péřové bundy na sobě měla i šálu, která jí zakrývala většinu obličeje, a pletenou čepici zaraženou hluboko do čela. Bohužel to zřejmě nestačilo. Našla si místo na chodníku, kde nebyl led, a začala trochu poskakovat. Doufala, že ji to zahřeje o něco víc než jen přecházení, ale jak se jí studený vzduch nahnal pod bundu, celá se otřásla. A dost! pomyslela si hněvivě, naštvaná jak na ostatní, tak na tohle příšerné roční období. Skupina...
Zima
Bobříka sta chvil a to formou doubble drabble v pátém kole ulovila slečna Melisa Pestrá. -*- Byla zima. Foukal vítr a na zemi ležela hromada bílého sněhu. Svítilo sice i slunce. Proti síle zimy bylo však bezmocné. Zkrátka ideální počasí na to hřát se doma u krbu a ven nevystrčit ani nos. Přesto někteří lidé venku ale byli. Třeba taková Lada. Ta se totiž vracela zrovna z obchodu. Třásla se zimou a spěchala do tepla. Aby se trochu zahřála představovala si přitom, že stojí u krbu. A vzpomínala také na předchozí den, kdy tomu tak skutečně i bylo. Najednou si však všimla hloučku dětí, kterým nepřízeň počasí nevadila. Běhaly ve sněhu. Házely ho po sobě a některé z nich se v něm dokonce i válely. V té chvíli si Lada vzpomněla na své vlastní dětství. Vždyť nebylo to tak...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
