Zima
Do lovu bobříků se zapojila i bývalá šéfredaktorka čítárny Helenia Kukková. Prvním bobříkem, kterého získala, se stal bobřík sta chvil. -*- Podupávám ve sněhu, ruce zaražené v kapsách. Už měl dorazit. Kde vězí? „Ahoj,“ uslyším pobavený hlas. Otočím se a dostanu zmrzlou pusu. „Miluju tě,“ zašeptá. „Já vím,“ prohodím a se smíchem rychle uhýbám, zatímco sněhová koule v jeho ruce rychle hledá místo mezi límcem mého kabátu a šálou. „Áááá…“ Našla.
Ledové fraktály
Mezi dlouhodobé lovce je mi ctí přivítat i novou studentku našeho hradu, slečnu Rogerinu Rettu Maylor, která si za svého prvního bobříka vybrala bobříka sta chvil. -*- Ruku mám před sebou, do dlaně mi něžně dopadají bílé vločky a téměř nedýchám. Pozoruji je a studuji, každá je jiná. Marně se snažím vymyslet, jak příroda dokáže vytvořit něco tak dokonalého. Vločky vypadají jako malé ledové fraktály, znamenající v tomto případě krásu okamžiku. Za chvíli je to jen voda.
Všude byl led
Vítáme u dlouhodobého lovu literárních bobříků novou autorku – slečnu Miru Jay Michaels, která si jako první ho ulovila bobříka sta chvil! -*- Všude byl led. Třpytil se jako noční obloha. Ta, která se na něm tak krásně odrážela. Vprostřed zamrzlého jezera byl odraz měsíce, hvězdy všude kolem něj. Lehký vánek vozil drobné vločky vzduchem. Zuřivě bušil na zamrzlou hladinu, chlad pronikal do nejzazších koutů jeho bytí. Všude byla tma. Všude byl led.
Čekání
Slečna Simelie využila plné možnosti a v květnu ulovila i bobříka sta chvil. Jak je vidět, i ztížené podmínky, kdy měla možnost vyjádřit se pouze v padesáti slovech, hravě překonala a my ji jménem čítárny gratulujeme. -*- Vánice venku sílila a Melisiny obavy se prohlubovali, protože Ralf se ještě nevrátil domů. Několik minut se dívala skrze okno v domnění, že ho zahlédne, nic však neviděla. Dveře se najednou hlasitě otevřely a vpustily dovnitř vločky, které následoval Ralf. Melisa nadskočila leknutím, během chvilky však svírala Ralfa v náručí.
Netradiční dekorace
Někdo si bobříka sta chvil ulovil hned v začátku. Slečna Indris si jej ale nechala na konec a sepsala pro něj rovnou doubble drabble. -*- „Salát je připravený, dárky jsou zabalené, stůl nachystaný. Já teď půjdu s Moničkou na procházku a ty zatím ozdob stromeček. Vrátíme se asi za dvě hodiny, to by ti mělo stačit,“ instruovala mě žena. Stromeček. Proboha. V mé mysli se mi nejasně začínaly vybavovat vzpomínky, že jsem měl letos koupi stromku na starosti já. A byl jsem si jistý, že jsem na to zapomněl. „Ehm, miláčku? Já se obávám, že žádný stromek nemáme. Asi jsem ho zapomněl koupit.“ Hlas mé ženy najednou začal připomínat Fúrii. „Tak se okamžitě seber a nějaký stromek přines. Přeci nemůžeme mít Vánoce bez stromečku, když máme malé dítě. Tak to dopadá, když se něco...
Zimní probuzení
Až si přečtete double drabble sepsané panem Nebelbrachem pro bobříka sta chvil, i vy budete mít chuť namísto auta vyrazit kus pěšky… -*- Místo zaparkovaného auta uviděl hromadu zmrzlého sněhu. Došlo mu, že než se prokopávat k vozidlu a rozmrazovat jej, bude rychlejší nasadit běžky, zajet do vesnice a sednout na autobus. Svlékl, co měl na sobě, dal si to do batohu, oblékl sportovního oblečení, batoh si hodil na záda a vyrazil. Příliš nespěchal, věděl, že nejbližší autobus jede za půl hodiny. Konečně tak měl možnost prohlédnout si krajinu, která obklopovala dům, jejž si se ženou koupili před půl rokem. Vzal to lesem. Po levé ruce spatřil krmelec a u něj stádo srnek. Po ruce pravé skrz stromy prosvítal výhled na protější zasněžené kopce. Polekal zajíce, který...