Zamotaná Bětka – hotovo
Jak asi vzniklo rčení „Čučí jak husa do flašky?“ S bobříkem smíchu nám to vysvětlí Helen Miltonová. -*- Bylo pozdního odpoledne asi kolem sedmé, když si to husa Běta štrádovala po dvoře. Přecházela sem a tam, a tam a sem. Jenže kde nic tu nic. Žádná jiná zvířata se s ní nebavila a po jiné zábavě nebylo ani vidu ani slechu. Jenže Běta byla neobyčejná husa. Ona toužila po dobrodružství, zábavě, večírcích a jiných husích povyraženích. Jak tak celá znuděná brouzdala po dvorku, zjistila, že v pravém rohu plotu je díra. DÍRA! Nemůžete ani trošičku pochopit, jak převratný objev to pro husu byl. Konečně se mohla podívat dál než k rybníku! Konečně mohla vyrazit do světa a okusit všechny slasti lidské zábavy....
Den blbec
Každého sem tam potká den blbec. Po čase se ale takovému dnu lze i zasmát. Tohoto bobříka smíchu ulovila Mia Whitebear. -*- Ulomil se mi kousek zubu. Ne, to není k smíchu. To je spíš k pláči. Dobrou čtvrt hodinu stojím před zrcadlem s vytřeštěnýma očima. Dalších deset minut si do dutiny ústní svítím baterkou a snažím se namluvit, že se mi to jenom zdálo. Nezdálo. Tohle se mi teď vůbec nehodí! Začíná školní rok, ve sborovně je nás poskrovnu a moje cesta k zubaři do jiného kraje zabere skoro celé dopoledne. To se ředitelce zamlouvat nebude… V noci špatně spím. Děsí mě sny v podobě zubaře v podivném bílém munduru, který spíš připomíná strašidlo než člověka, který mě zbaví problému. Opřená o sklo doháním...
Těžké začátky
Začátky většinou bývají těžké. Ale když se za čas ohlédnete zpátky, dokážete se nad nimi i zasmát. Právě takový příběh pro bobříka smíchu sepsala slečna Indris Elwinor. -*- Johana si naposledy zkontrolovala, že má připravené všechny věci a vyrazila. Byl už nejvyšší čas. Za žádnou cenu nechtěla přijít první den na praxi pozdě. Na tento den se těšila již od okamžiku, kdy jako vyplašená patnáctiletá žačka poprvé prošla branou zdravotní školy. A nyní, po dvou letech studia mohla poprvé zamířit na dětské oddělení. Na to se těšila ze všech nejvíc. Měla děti ráda, líbila se jí jejich nevinnost a bezprostřednost. Jak se pomalu blížila k bráně pavilonu dětské chirurgie, začalo jí být trochu úzko. Co když zase něco pokazím? Musela si totiž přiznat, že má tak trochu talent...
Hajný a jeho těžký den v lese
Přijde vám, že jste se málo zasmáli u příběhů? Třeba vás rozesměje slečna Marisa Missy Moon se svým uloveným bobříkem smíchu. -*- Jednoho krásného rána se hajný Jiránek probudil a šel jako vždy na prohlídku po lese, jako to dělával vždycky. Samozřejmě, že při těchto obchůzkách měl vždy s sebou svého psa Azora. Zabalil si s sebou brašnu s jídlem a pitím. Kdyby tušil, co se mu dnes přihodí, do lesa by se určitě nevydal. Po pár minutách obcházení se opřel o strom a rozhodl se, že si trochu odpočine. To však neměl dělat. Jen co zavřel oči a lesem se začalo rozléhat chrápání, připlížila se k němu lesní zvěř, a když zjistila, že hajný usnul tvrdým spánkem, začala mu vyvádět lumpárny. Zajíc spícímu hajnému sundal...
Jak jsme vyrazili na výlet
Podle názvu by se mohlo zdát, že dalším bobříkem, který byl uloven, je bobřík toulavých bot. Ale kdepak. Slečna Eame Vórimar se dala do lovu bobříka smíchu a vy se můžete začíst do veselé příhody z výletu. Jednoho krásného dne jsem se potkala se svými přáteli. Byl to den jako každý jiný. Sešli jsme se, povídali si a vyprávěli, co jsme za uplynulé dny zažili. Některé zážitky byly opravdu vtipné jiné už tolik ne. Jak jsme si tak povídali, tak mě napadlo, co kdybychom si udělali výlet. Všichni nadšeně souhlasili. Žandu napadlo, že bychom mohli vyrazit s koňmi. Tak jsme přijeli za naši kamarádkou Kytičkou (Květou), která koně vlastnila a ochotně nám je zapůjčila. A tak jsme si každý vzali svého oblíbeného a vyrazili. Nejprve jsme to vzali krokem....
Manželské rozhodování
Mohlo by se zdát, že lov bobříků zaujal jen něžné pohlaví. Opak je pravdou. Pan Nebelbrach Mechacha je prvním z mužů, kteří vyhrnuli rukávy svých košil a dali se též do lovu. A na první dobrou se mu podařilo ulovit bobříka smíchu! „Lásko,“ obrátil se Honza na manželku, „volal mi dnes Petr, že nás zvou s Janou na malou oslavu. On má narozeniny, ona svátek, chtějí to v sobotu oslavit společně. Co ty na to? Vezmeme auto a vyrazíme.“ Honza byl na své auto pyšný, protože bylo jeho první. Na nové samozřejmě neměl, proto si ho vybral v autobazaru. Byla to stará Škoda Felicie, div ne veterán. Rád ji všelijak čistil a opravoval, těšilo ho, že ji mnozí – asi z nostalgie – obdivují. Každý den si pro ni chviličku našel, aby ji aspoň opláchl...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
