Zemitá romance

Zemská báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Autor požádal o anonymní vydání. Země mne má tak moc ráda Že jí chci dát do zubů Ať se vrtnu, kam se vrtnu Pořád padám na hubu Stále si mě přitahuje A chce se mě dotýkat Já s problémy s rovnováhou Musím se pak potýkat Začalo to loni v květnu Uslyšel jsem Země hlas Řekla mi, že po mně touží Pak jsem spadl. A pak zas! Těžko se to vysvětluje Nikdo mi to nevěří A řidiči mě dokonce Srovnávají se zvěří Tahle Země, ta se nedá Má dost tuhý kořínek Ale ve mně naděje mé Stále hoří plamínek Že ušetřím svoje tělo Od ran, šrámů na tváři Zítra vyjdu do ulice Obrněný polštáři! Redakční úpravy provedla Nerys Heliabel...

Autor : dne 08/11/2018 | 2018 Vrba ve víru živlů, Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Anonymní vodní báseň

Vodní báseň do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Autor požádal o anonymní vydání. Pepík, to je zdatný plavec A vody se nebojí Moc a moc rád sjíždí řeky Na své žluté kánoi Sjede peřeje i jezy Výskajíc si vesele A bezhlavě prožene se Proti vlnek přesile Ovšem jednou na hlubině Cvakl a spad’ do vody Prý u toho děsně ječel Tvrdí svědci nehody Ve vodě ho totiž něco Pevně chytlo za nohu A šok tento nečekaný Proměnil ho v mátohu Tahali ho čtyři chlapi A když dostali ho ven Tvrdil velmi vyděšeně Že to nebyl pouhý sen… Pepík, to je zdatný plavec A vody se nebojí Bude zase sjíždět vodu Až se trauma zahojí! Redakční úpravy provedla Helenia...

Autor : dne 07/26/2018 | 2018 Vrba ve víru živlů, Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Anonymní vodní drabble

Vodní drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Autor požádal o anonymní vydání. Voda je pěkná mrcha. Ano, skutečně, ze všech čtyř elementů je rozhodně nejpodlejší. Jasně, oheň je agresivní, země trošku natvrdlá a vzduch pyšný a panovačný, ale voda… Tu opravdu nemůžu vystát. Ta slizká a vlhká potvora mi pořád jde po krku. Sotva šlápnu do kaluže, z cákance se dostane úplně všude… Nejradši mi ta rošťanda zatéká do bot. Taky mi úspěšně topí čokoládové žabky a domácí úkoly. Stačí si je nevhodně položit vedle mého nekonečného akvárka a šup. Už je nikdy nespatřím! A to vůbec nemluvím o rozmočených sušenkách. Voda, kdyby to svinstvo nebylo potřebné k životu, rovnou to...

Autor : dne 07/23/2018 | 2018 Vrba ve víru živlů, Ze STOklas | 0 komentářů

Ohnivé anonymní drabble

Ohnivé drabble do letní soutěže Vrba ve víru živlů. Autor požádal o anonymní vydání. Budu Vám o jedné vrbě a ohni vyprávět. Když jsem byla ještě malá, měli jsme na zahradě několik vrb. Onu vzácnou vrbu mlátivou ne, bohužel. Na velikonoce jsme je stříhali a pletli si z nich pomlázky. Po zbytek roku vrby stály jako němí posluchači na břehu potoka. Jednou večer jsem nemohla spát a tak jsem si sedla k oknu a koukala ven. Bylo již hodně po půlnoci, když mě zaujal malý červený plamínek uprostřed jedné z vrb. Vypadalo to, jako by hořela, jako by tam někdo nasypal žhavé uhlíky. Vrba tak v mých dětských očích ožila. Dnes již vím, proč. Redakční úpravy provedla Helenia...

Autor : dne 07/11/2018 | 2018 Vrba ve víru živlů, Ze STOklas | 0 komentářů

* Letní slunovrat *

Letní slunovrat. Litha. Nejdelší den a nejkratší noc. Období, kdy je příroda nejvíce plná života, na vrcholu svých sil. Svatojánský rej, kdy se pálí ohně a světy se propojují. Čas vody, která očišťuje a také přináší změny do našich životů. Čas, kdy zároveň s vodou odplouvá to, co už do našeho života nepatří, a zároveň připlouvají nové příležitosti, nové výzvy, nová dobrodružství… I pro naši čítárnu se s letním slunovratem začíná psát nová kapitola jejího příběhu, která zvolna připlula jako další vlnka po hladině jezera. Něco končí, něco začíná, vrba se loučí a zároveň vítá další stránku. Slunovraty mají kořeny v dávné minulosti, tak jako naše prastará vrba, pod kterou byla zřízena čítárna Sub Salix, jež nás do svých svitků nechá nahlížet už také nějaký čas....

Autor : dne 06/21/2018 | * Kancelář Sub Salix * | 0 komentářů