13. kapitola – Všechno se změní
Spánek v opravdové posteli je příjemně osvěžil. Přesto Lavinie nemohla potlačit stísněný pocit. Dnes, dnes se to stane, dnes budou zodpovězeny všechny otázky, dnes snad pochopí Sebonaino vidění. Petela ji přivedla k velkým zlatým dveřím. „Dál už musíš sama. Hodně štěstí, Zářivá.“ Velvrik se na ní usmál a ukázal, že jí drží palce. Nadechla se, pokusila se potlačit stísněný pocit v žaludku, nepovedlo se jí to a tak vzala za kliku a vstoupila. Obklopila jí zlatavá mlha a z hlavy se jí všechno vypařilo. A pak zaslechla tichý, přívětivý hlas. „Vítej, Lavinie.“ „Pane,“ poklekla. „Posaď se. Bude to nadlouho.“ Uviděla uprostřed místnosti krásné měkké křeslo a vedle něj stolek, na kterém stála mísa ovoce a šerbet. Plaše se...
12. kapitola – Tma a světlo
Degrik se pomalu ubíral dozadu do zahrady, kde stálo cvičné pole pro lukostřelce. Ačkoliv protestoval, chtěl si Khol dnes dát oddech a zastřílet si. Šel s hlavou skloněnou a přemýšlel o havranovi, který ho předevčírem tak vystrašil. Náhle pocítil podivný chlad. Zvedl pohled a uviděl před sebou zlověstné stvoření. V podstatě vypadalo jako člověk, mělo široký, popelavý obličej bez nosu, jen s roztaženými dírami, malá očka, široká ústa, která ale postrádala rty a mírně se hrbilo. Degrik věděl, že má co dělat s běsem. „Vzdej se!“ Běsovo e zaskřípalo, zatímco s přímo zasyčel. „Nikdy!“ vykřikl tak, aby to Khol pokud možno zaslechl. V duchu si začal zpívat, tak jak mu to Khol říkal. Běs zaútočil. Degrika se začal plíživě zmocňovat strach. Strach...
11. kapitola – Výčitky svědomí a havran
Sebonai a Khol byli jako tým daleko lepšími učiteli než každý zvlášť. Degrik se rychle učil odhadnout reakce protivníka a začínal pomaličku dohánět Khola. A co bylo hlavní, zbavil se strachu ze Sebonai. Nejčastějším tématem jejich hovoru byly věštby. „A v žádném případě jste se nemohla mýlit?“„Ne, tím jsem si jistá. A ještě jedna věc: není lehké vycítit člověka na dálku, ale cítím, že Velvrik zrovna o vlásek unikl smrti.“Degrik se rozzářil.„To znamená, že se vaše věštba naplnila? Že bude žít?“Sebonai tiše vzdychla.„Bohužel vás musím zklamat, ale unikl jen jedné z cest, které vedou k brzké smrti. Kolem něj jsou desítky dalších. Ale stále máme naději, není-liž pravda?“„Co je naděje? Pochybná náhražka za...
10. kapitola – Začíná nová etapa
Lavinie dotáhla sedlový řemen a pohladila Jiskru po šíji. Strach jí svíral útroby tak, že se jí zvedal žaludek a třásla se. Podívala se na Velvrika a ten se na ní pokusil usmát, ale vyšel z toho spíš křečovitý škleb. Degrik a Nilsa stáli opodál. Lavinie si pořád nemohla zvyknout, že spolu chodí. Občas viděla nějaký pár u nich doma a jejich chození se sestávalo hlavně z fyzického aspektu, zatímco Degrika a Nilsu neviděla byť se jen držet za ruce. Jen málokdo mimo palác věděl, že jsou zasnoubeni a z těch, co to nevěděli, jen pár vědělo, že se mají rádi. Pomalu přešla k Nilse a slyšela, že Velvrik jde za ní. Objala dívku a zašeptala: „Byla jsi skvělá kamarádka. Doufám, že se ještě setkáme.“ Nilsa se usmála, ale v očích se jí třpytily slzy. Lavinie přešla...
9. kapitola – Vztek
„Velvriku?“ „Ano?“ „Víš, jak odjíždím…nejel bys se mnou? Neznám tu moc lidi a prostě mohla bych udělat něco nevhodného…“ „Zeptám se Degrika, jestli mě tu nepotřebuje. Hele, támhle zrovna kráčí. Hej, brácha!“ „Co se děje?“ „Pojď sem, prosím.“ Degrik přispěchal. „Tak co je?“ „Lavinie mě požádala o doprovod na její cestě. Potřebuješ mě tady, nebo můžu jet?“ „Když jinak nedáš, jeď si, ale dávej na sebe pozor.“ odpověděl rozmrzele. „Co ti je?“ „Nic, co by mi bylo?“ „Štěkáš jako pes!“ „Tak mě neposlouchej!“ odsekl Degrik a vztekle odkráčel. Velvrik se otočil na Lavinii. „Co jsem provedl?“...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
