Pochyby

Nevím, jestli mám tě ráda, nevím, jestli miluju. Pravdu říci nedokážu, vím, že pořád chybuju. Jednu chvíli samá láska, v druhou zase pochyby. Ta láska je pouhá sázka, máme právo na chyby. Doufám, že to bude lepší, že se jednou naučím, jak se smutek stane menší. Až tě zase někdy spatřím, usměju se. A řeknu pravdu do očí.

Autor : dne 02/01/2013 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Andělské sny

Cesta, ta je klikatá, ale nikam nevede, řekni mi, proč jsme čím dál, tím víc od sebe. Rozum tě na scestí zavede, je to jako kolotoč, který vede do nebe. Schod po schodu šlapeš dál, nevíš, co tě čeká, nejistota s dalším krokem tě pořád více leká. Ale pak ho uvidíš, tlukot srdce ucítíš, mluvit už zas neumíš a najednou už rozumíš. Před sebou máš anděla, co tě do náruče veme, poví, že nechce nic, jen tebe. Připadáš si jako v ráji, ale zas tu něco nehraje. Pak najednou se probudíš a realita vyhraje. Své sny bys chtěla prožít, ale nemáš na to sílu, osud ti ji sebral a nechal místo srdce díru. Ale tak to už má být, musíš to místo zacelit a naučit se sama žít. Naučit se nebrečet pro toho, kdo ti všechno vzal, víš, musíš to vydržet, vždyť život jde...

Autor : dne 11/23/2012 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Dvě čárky a pak jedna

Naučit se chápat slova, to dá někdy zabrat. Lepší je to zkusit znova, když to nechceš zbabrat. Dvě čárky a pak jedna, baterie vybitá. Nad tou jednou esemeskou smála ses jak opitá. Srdcem prošel zášleh lásky, zrychlil se ti tep. Neodpovídá na otázky, v srdci jenom ostrý střep. Nejdřív slza, potom druhá, další, další, lásku střídá. Přetrhla se věčná stuha, on si jenom v klidu snídá. Dvě čárky a pak jedna. Baterie vybitá. Nad tou jednou esemeskou stála jsi jak přibitá. Malá slza z oka stekla. „Miluju tě,“ tiše’s řekla.

Autor : dne 11/11/2012 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Malá lhářka

Ze lži plete pavučinu, od myšlenky blíže k činu, kalich plný té lži vlastní, aby lidé už nebyli šťastní. Dá ti trochu přičichnouti a hned ho pryč uklízí, že prý sama málo má, že prý takhle loni pila, že v tom číhá chuť a síla. Nejspíš proto, že má lež schovanou v kalichu, zajisté nechodí daleko pro pýchu. Nechodí daleko pro zradu, děkuje vlastnímu nápadu. Od přátel tvář odvratí, jen co se zámožnější z nemoci navrátí. A jak zase ochoří, zas přetvářku nahodí, jde uplésti lži zas k nám, ale už jí to znovu nevyjde, o jejích falešných hrách slyšel i ďábel...

Autor : dne 11/03/2012 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Slzy pro polštář

Slza teče po tváři, ve tmě tiše zazáří, usedne jak na oltáři, v jamce, na tvém polštáři. Ta láska, co kdysi byla, v hloubi srdce dodnes žila. Kapka krve však sdělila, že se láska navždy ztratila. Krvavá ruka, slabé světlo, Boží muka či snad peklo? Nevíš, kdy už bude konec a zavládne příměří, kdy osud rozezní zvonec a starý cit zvítězí. Mezitím však zloba, hněv, zhyzdí jindy krásnou tvář a pak další bolest, krev, rozpozná tvůj polštář. Kdy odložíš kapesník? To je asi ve hvězdách. Čteš si tupě rozcestník, pořád bloudíš na cestách. Sníš o bílých nevěstách, ale cítíš smutek. Mateřský cit, kde měl stát, odtamtud už utek. Slepě chodíš po světě, hledajíc naději. A očima dítěte nehledá se snadněji. Už nevěříš na anděly, že nějaký přiletí, ale stále naivněji chceš věřit i...

Autor : dne 10/14/2012 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů