Andělské sny


Cesta, ta je klikatá,
ale nikam nevede,
řekni mi, proč
jsme čím dál, tím víc od sebe.

Rozum tě na scestí zavede,
je to jako kolotoč,
který vede do nebe.
Schod po schodu šlapeš dál,
nevíš, co tě čeká,
nejistota s dalším krokem
tě pořád více leká.

Ale pak ho uvidíš,
tlukot srdce ucítíš,
mluvit už zas neumíš
a najednou už rozumíš.
Před sebou máš anděla,
co tě do náruče veme,
poví, že nechce nic,
jen tebe.

Připadáš si jako v ráji,
ale zas tu něco nehraje.
Pak najednou se probudíš
a realita vyhraje.

Své sny bys chtěla prožít,
ale nemáš na to sílu,
osud ti ji sebral
a nechal místo srdce díru.
Ale tak to už má být,
musíš to místo zacelit
a naučit se sama žít.

Naučit se nebrečet pro toho,
kdo ti všechno vzal,
víš, musíš to vydržet,
vždyť život jde dál!

3 komentáře

  1. redakce ss
    Lis 28, 2012

    … – Další dílko z pera Kris…Zvláštní, jak jsou tvé básně prodchnuty smutky z rozchodů.
    Myšlenky úžasné, jen forma drobet pokulhává. Kris, umíš to přece lépe.

    • Darkness
      Lis 28, 2012

      Re: … – Ehm, pardon…ještě k předchozímu komentáři:
      Za redakci SS
      Darkness deStination

  2. Bilkis Blight
    Pro 15, 2012

    – Spousta a spousta zajímavých myšlenek! Ale musím souhlasit s Dark, forma za tím pokulhává. Opravdu by si to zasloužilo trochu si pohrát s rytmem, hned by se to z lepšího průměru zvedlo na špici.
    Za redakci SS
    Bilkis Blight

Odeslat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *