Koibito no senshin
Jak jinak zakončit oběd než krásným příběhem? Pan James si jeden takový připravil pro bobříka velkých citů. Pokud máte dostatek času, začtěte se do nádherného příběhu odehrávajícího se… Však on už vám název jistě napověděl. -*- Bylo jaro roku 1545 v japonské provincii Satsuma. Nad horami vál mírný vánek, který něžně ohýbal větve pokřivených borovic na jejich úbočích. Cestou mezi horskými vrcholky projížděla skupina samurajských válečníků. V jejich čele byl Shimazu Yoshihisa, mladý následník klanu Shimazu. Cestovali skrz hory do hlavního města Kagoshimy, aby podal svému otci Takahisovi hlášení o správě provincií a o zrovna probíhající válce s klanem Mori. Již dva roky tomu je, co kováři překuli pluhy v kopí a mnoho krve bylo prolito. Nyní provincii Satsuma...
Princezna a medvěd
Poobědové pohádky se bobříkovi spánku začaly líbit. A tak se spolu s ním začtěte do pohádky od pana Jamese. -*- Bylo nebylo, za sedmero horami a sedmero řekami se tyčila skála a na té stál hrad. Ve věži toho hradu bylo malé okénko a za ním pokoj. A v tom pokoji bydlela maličká holčička. Nebyla to však obyčejná holčička, byla to princezna. Žila na hradě se svými královskými rodiči a celé dny si hrála se spoustou hraček a radovala se. Jednou, po přesně takovém dni plném únavných hrátek, princezna ulehla do postýlky a hned se ji začala klížit očka. Jak poklimbávala, venku se vzedmul strašlivý vítr, až se borovice na skalním svahu ohýbaly. Nedlouho poté se ozvalo hrozivé hučení a dunění, zatímco měsíční svit zakryl temný stín. Hučení nabralo podobu svistu...
Deník výpravy odsouzené k záhubě
Pan James Kelly Johnson v třetím kole úspěšně ulovil bobříka toulavých bot. Dle názvu je každému jasné, že tento příběh nemůže mít šťastného konce. Co se asi expedici přihodilo? Jste-li zvědaví, dejte se do čtení. -*- Den první Vyrážíme! Ach, nemůžu slovy popsat ten pocit, jaký člověk může mít pouze na začátku podobné výpravy. Do neznáma, do neprozkoumaných končin! Co nás asi čeká?! Nedá se to slovy popsat, ten pocit… Den druhý Cesta probíhá dobře a skupina je pozitivně naladěna. Vystoupali jsme na svah hor a utábořili se ještě před soumrakem. Zítra zamíříme hlouběji do vnitrozemí. Den třetí Tak jsme naposledy zamávali lodi. Té obří, kolosální parní kocábce, která z úbočí hor vypadala jako zrnko písku. Jaká krása, takový pohled. Míříme do hor. Den čtvrtý...
Mraky
Dalším z řady úspěšných lovců je pan James Kelly Johnson, který v druhém kole hravě zvládl ulovit bobříka veršů. -*- Mraky plynou, mraky jdou, do daleka putují, větry kruté zadují, temnou, temnou dálavou V bílém tichu zimy. V zlaté záři léta. Mrak za mrakem vzlétá. Věčný poutník s nimi. Věčnost sama, konce čas. V bílém tichu zimy, buďme mezi svými, zní poutníkův hlas Podzimu červeň krvavá. Zimy ticho bílé. Poutník usmívá se mile, zpoza mraků...
O sněhové vločce
Bobřík sta chvil se poslední den lovu nezastavil a jeho dalším úspěšným lovcem se stal pan James Kelly Johnson. -*- Stříbrné sněhové vločky se pomalu snáší z oblohy. Pokrývají krajinu nádherným bílým kobercem, vrstvou třpytící se jako brilianty. Rodí se vysoko nad zemí uprostřed zimních oblaků a pak se snáší k zemi. A přesně tak se zrodila i naše Vločka. Slétla z oblaků a pohlédla na pohádkovou bílou krajinu pod sebou. Zaradovala se a plná radosti se začala točit v elegantních piruetách dolů k zemi. Prolétala kolem ostatních vloček a uctivě je zdravila, točily se jedna vedle druhé a ve společném tanci slétaly nad koruny stromů a pak dolů k zemi, kde se v něžném dopadu připojily ke svým družkám na zemi. Mezitím se na nebi nad nimi zrodila další, tak trochu...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
