Stromopsaní – Podivné setkání
Navázáno na kapitolu od Adeliny Susan – Setkání s Chauned. Blodynovi ten naléhavý výkřik sevřel srdce. Vyrazil tam, kde tušil hlas, ale už po pár krocích na něj dopadla tíha čehosi prazvláštního. Čehosi, co mu svazovalo nohy, jako by byl očarovaný nebo zakletý. Chtěl běžet rychleji, ale nemohl. Chtěl držet směr, ale nedařilo se to. Krátká chvíle se zdála najednou nekonečná a na vteřinu ho napadlo, že se dnes ráno probudil spíš do děsivého snu než do slunečného dne. Jak těžce běžel dál a dál travou a pak po vyšlapané stezce, všechno okolo ho utvrzovalo v té strašidelné myšlence o příliš živém snění. Na obloze, ke které občas pozvednul oči, se stáhla děsivá mračna, těžká, taková, která s sebou nesou sněhové vločky. Jak si ale Blodyn pamatoval ze záblesků...
Pro Lilien Emity Meissed
Věnování: Ať Vánoce dají a splní se úplně všechno, co je v dárku zabaleno, schováno a začarováno. V očích ať se radost třpytí, za srdce až zlehka chytí čas, kdy se svět do ticha halí, a do duší proniká nekonečná vzpomínka na radosti sněžných dní, na všechny vůně vánoční, na úsměvů krásu, smích radostných hlasů… Ať odnese do zajetí kouzlo, které kolem letí, do zajetí nádherna, kde se srdce sladce má…
Stromopsaní – Mýtina
Navázáno na kapitolu od Tamarky Pudlíčkové – Dávný přítel. „To je pozoruhodné místo!“ zastavil se bard aby si mýtinu dobře prohlédnul. Klouzal očima z jednoho chatrného příbytku na druhý. Mezi domky se rozlézalo několik v trávě vyšlapaných cestiček a uprostřed mýtiny trůnil obrovský pařez, jako rozložitý stůl, u kterého by se pohodlně sesedla půlka menší vesnice. Před jednou z chatrčí stálo veliké ohniště, nad ním visel kotlík a spokojeně pobublával, jak ho zespoda olizovaly plameny. „Tak pojď, bydlím tamhle za rohem,“ pokynul Rupheon a ukázal cestu. „Proč bydlíte tak stranou, když jsme jen kousek od města?“ „Město…“ protočil bardův průvodce oči. „Tady jsme svobodnější. Chudší, ale nikdo z městských pánů si na nás nepřijde. Jestli chceš, můžeš tady s námi...
Stromopsaní – Chlad a tma
Navázáno na kapitolu od Helenie Kukkové – Slibný začátek Ještě když procházel po boku městských stráží branou, zářil štěstím. Družné a veselé srdce bardovo nadšeně zaplesalo, už když se voják zmínil o slavnosti poprvé, ale až s blížícím se městem ho pohlcovala ta pravá slavnostní nálada. Začínala daleko před hradbami dlouhou řadou vozů s vínem, kupci na kozlících se nehádali jako obvykle, ale smáli se a v žertu na sebe pokřikovali. Samotné útroby města už pak slavností přímo žily – ulice se hemžily veselím a výzdobou, tu a tam tak nevkusnou, až to bardovi přišlo krásné. „Ve kterém hostinci máš přátele? Ukážeme ti cestu,“ naklonil se k němu velitel stráží, když znenadání zastavili uprostřed rušné ulice. „Ehm,“ pronesl bard nejistě. „U Draka!“ něco říct musel a...
Stromopsaní – Noční děs
I. kapitola Noc byla hluboká a bezesná. Alespoň z počátku. Nedlouho po spokojeném usínání se cosi vkradlo do spaní znaveného barda. Neurčitý pocit, snad sen, který se nechtěl nechat vidět. Pokoušel pár okamžiků tvrdého spáče a ten, aby se protivného rušení zbavil, se po tom záhadném čemsi ze spaní ohnal. Probudil ho strašlivý skřek a leknutí, trefil něco měkkého. Po chvilce tápaní v nočních stínech mu padl unavený zrak na půl metru vysokého výra. Pohled ho vyděsil, protože výr, na rozdíl od ležícího barda, stál důstojně na zemi a na Blodyna ze své úctyhodné výšky shlížel. Veliké žluté oči jakoby přímo planuly, noční pták si uhladil rozcuchané peří a kývnul hlavou, jako by chtěl pokynout zobákem. Blodyn to gesto nepochopil a zabýval se bolavým uchem – sova ho do...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
