Ines Cros Palantýr

Víra

Proč je mi tak těžké mlčení, když vím, že na mě čekáš v tichu? Já mám strach z toho kroku a stále hledám nějaké rozptýlení, Chci mít v Tobě oporu, ale nemám kde se chytnout. Čekáš na mou projevenou důvěru, potom prý mi schody do nebe dáš! Chci Tě vroucně milovat, ale kde mám ten plamen roznítit? Když jenom temná a chladná jeskyně jsem a Ty mi nabízíš ten lásky cit, který já neumím uchopit? Dej mi nejdřív ruce, abych jimi lásku mohla brát! Dej mi také oči, Abych se do Tvé krásy mohla stále dívat a netrpět tou touhou mít Tě víc, a přitom ve své ubohosti nemoci dělat nic!

Autor : Ines Cros Palantýr dne 11/18/2013 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Pohádka o vrabčácích

Bylo už docela pozdě k večeru, když František sešel z poustevny dolů k bratru Lvovi. Byl celý den sám s Pánem a toužil se podělit o Pánovu radost s někým blízkým, kdo by mu rozuměl a při tom se na nic neptal. Lev ho čekal. Už zdaleka Františka vítal zapálený oheň a voňavá večeře. Klidně se pozdravili a Lev viděl, že tentokrát to s Pánem bylo dobré. Oba měli radost a s chutí se pustili do jídla. Když byli v nejlepším hodování, poprosil František Lva: „Bratře Lve, vím, že mi chceš něco říct. Vyprávěj mi tedy to, čím tvoje srdce přetéká!“ A Lev začal vyprávět: „I já jsem se dnes, Františku, modlil a mluvil s Nejvyšším a při tom jsem měl toto vidění. Za vysokou zdí v jednom městě bydlel dobrý zahradník. Staral se pečlivě o svěřenou zahradu a...

Autor : Ines Cros Palantýr dne 11/14/2013 | Pohádkové | 0 komentářů

Růže

Nesu Ti růže, lásko má! Ta, co růže pěstovala, slzama je zalévala, o trny se popíchala. Vždy nám kvete ve štěstí kousek cizí bolesti. Nesu ti růže, lásko má! Sedni si ke mně, lásko má. Lavice z dubu řezaná je tvrdá ruka podaná a ubrus, modré vyšívání, je pohlazení dívčích dlaní! Tisíc očí vyhaslých hoří nyní v mých a tvých. Sedni si ke mně, lásko má! Tak prudce voní jarní tma, obejmi mě teď, lásko má. Ty, které dřív jsi objímala, jsi zanedlouho zrazovala, jak jiné zradíš možná mne v tom proudu, který věčně plyne a v kterém spojeni jsme s všemi, tak jako krůpěj s krůpějemi. Tak prudce voní jarní tma, obejmi mě teď, lásko...