Víra

Proč je mi tak těžké mlčení,
když vím, že na mě čekáš v tichu?
Já mám strach z toho kroku a stále hledám nějaké rozptýlení,
Chci mít v Tobě oporu,
ale nemám kde se chytnout.

Čekáš na mou projevenou důvěru,
potom prý mi schody do nebe dáš!
Chci Tě vroucně milovat,
ale kde mám ten plamen roznítit?
Když jenom temná a chladná jeskyně jsem
a Ty mi nabízíš ten lásky cit,
který já neumím uchopit?

Dej mi nejdřív ruce,
abych jimi lásku mohla brát!
Dej mi také oči,
Abych se do Tvé krásy mohla stále dívat
a netrpět tou touhou mít Tě víc,
a přitom ve své ubohosti nemoci dělat nic!