Výlet
Každý z nás minimálně jednou zažil podobný výlet jako ten, o kterém vypráví slečna Indris. Pojďte spolu s bobříkem toulavých bot zavzpomínat, jak složité bývají výlety ve společnosti malých dětí. -*- Bylo to tady. Úterý. Ano, konečně přišel ten den, na který se všechny děti tolik těšily. Dobře, pokud mám být upřímná, těšily se nejen děti. I my dospělí jsme celkem vítali, že na chvíli porušíme už poněkud nudnou rutinu běžného dne na pěveckém soustředění. Na rozdíl od dětí nás však čekala před výletem spousta práce. Tedy konkrétně mě a vychovatelky, protože paní vedoucí byla nad jakékoli jiné činnosti kromě zpěvu vysoce povznesená. „To přeci není její práce, že? „Že moje také ne, to absolutně nikoho nezajímalo. No nevadí. Jako první problém...
Láska je věčná
Každý, kdo ji prožil, vám řekne, že pravá láska je věčná. Ví to i slečna Indris, která pro bobříka velkých citů sepsala příběh o jedné takové věčné lásce. -*- Příběh, který vám budu vyprávět, se opravdu stal. Před mnoha lety, nebo tomu bylo včera? Tok času je velmi zvláštní, a čím jsem starší, tím mám pocit, že se všechny události staly teprve nedávno. Narodila jsem se jako dcera hraběte Vynfara. Jako druhá z jeho dcer. Možná si říkáte, co na tom, ale v těch časech záleželo dokonce i na pořadí. A zvláště u dcer. Můj otec mě nikdy nemiloval. Lásku si nechával pro své syny, protože syn je přeci odrazem muže a jeho jediná radost. Ale ke svým dcerám se vždy choval laskavě, takže jsem ho měla svým způsobem ráda. O naši výchovu se starala hlavně matka. Nutila nás celé...
Skutek, jež nejde odčinit
Příběhy s městskými legendami bývají někdy až děsivé. A možná by bylo lepší je vyprávět v rámci jiného příběhu. To si alespoň myslela slečna Indris a tak si nyní můžete přečíst příběh o Johnovi, který se již brzy seznámí s městkou legendou z jeho bydliště… -*- Bylo chladno a podzimní vítr hnal po ulicích spadané listí. To se mísilo s popelem a dalšími odpadky, které ještě nestihli metaři toho rána odklidit. Všudypřítomná mlha jako hustý závoj halila celé město. V Levinportu už tomu snad nemohlo ani být jinak. Již přes dvě staletí byl zdejší vzduch plný popela a zplodin z továren. John se bezcílně potloukal ulicemi. Nějak ho dnes nic nebavilo. Neměl chuť vyběhnout do polí, obklopujících město, ani se vydat na výpravu po rozpadlých kusech hradebních zdí,...
Famfrpálová
Pro Betriu Carson věnuje Indris Elwinor. -*- Na koštěti rychle sviští, za vším, co se zlatě blyští. Na koštěti se prohání, jak rychlý vítr uhání. Vše pečlivě kontroluje, nepořádky zapisuje. Běda, kdo se opozdí, ten si trestík zajistí. Pevnou rukou týmu vládne, neplechu tropit s námi zvládne. Taktiku stále promýšlí, jak pohár získat vymýšlí. Když zrovna trochu volna je, pořád pro tým pracuje. Lektvary vaří či šťávy hledá, na famfrpál dopustit...
Vědět si rady
Věnováno Any Dawson od Indris Elwinor. -*- Zas tu byla termínová neděle. Jako každých čtrnáct dní. Velká síň se zaplnila studenty, kteří se z posledních sila snažili dopsat úkoly. Zatímco někteří se pokoušeli nahradit chybějící palce obrázky, jiní si vypomáhali vatou. Slovní samozřejmě. Náhle se síní rozlehl hlas.“ Protože se dle záznamů dnes nepodařilo odevzdat ještě ani polovinu úkolů zadaných pro tento termín, byly vedením školy zabaveny veškeré zásoby kávy. Konec hlášení.“ V síni vypukla panika. Překvapivě jediná slečna Any se tvářila nezúčastněně. „Jak to, že jste tak v klidu“, ptala se jí Gabrielle. „Vím kde si Filius schovává své tajné zásoby, zasmála se ďábelsky slečna...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
