Smilstvo
Z pera Emy Talia. -*- Když byla Cudnost pohlcena řekou žalu, Smilstvo se chopilo vlády. Tato neřest nemá hranice, ani svědomí. Její duše je černá jako uhel. S rudými pruhy chutí. Našeptává slova lásky, zahalená do lží a nemravnosti. Všude na mostě je slyšet studený šepot slov svádění, slov neřestí. Přítelkyně Smilstva dováděly společně na mostě. Slavily a tančily, smály se a užívaly volnosti. Však vždy se najde někdo, komu Cudnost vstoupí do srdce. Mravní čistota se probudí a zvítězí. Zmáčená, ale opět silná Cudnost svou čistotou ztěžka potopí Smilstvo. Zvítězí, boj to byl těžký, však na jak dlouho? Spolu s Nadějí budeme věřit....
Píle
Z pera Emy Talia. -*- Dva, tři, čtyři… ozývalo se z mostu, kde nacvičovaly Píle a Lenost muzikál s názvem – Kalendář snů. No, nacvičovaly, to spíše Píle cvičila, Lenost se příliš nenamáhala. Píle uměla celý scénář i kroky. Uměla zpívat i tančit. Všechno si vydřela svou činorodostí, cílevědomostí a pracovitostí. Snad se chtěla dostat až na Broadwayi, nu kdo ví. Píle snila o tom, že svým vystoupením udělá radost a potěší své přátele. Vše jí ale kazila Lenost. Ta ani necvičila ani nezpívala, neznala texty a jen seděla na mostě, koukala do vln a houpala nožkama. Píle už byla celá nešťastná. Proč zrovna ona musela dostat do muzikálu Lenost! Snad si někdo nemyslel, že by jí mohla změnit. Tomu by snad nikdo nevěřil. A přesto to Píle stále zkoušela, zas a...
Láska
Z pera Emy Talia. -*- Nejkrásnější ze všech ctností. Nejčistší a nejvzácnější. Kdo nemiloval, nepochopí. Umí také nejvíce bolet, trápit. Ale dokáže udělat člověka šťastným. Ten, kdo poznal pravou lásku, pochopil podstatu života. Kam kroky Lásky dopadnou, tam kvetou stromy, ptáci jinak zpívají, magnetizmus působí jinak, sever ukazuje na jih, váhy neváží podle pravidel, hvězdy se promíchají a je to prostě snové. Láska našlapuje opatrně. Láska je křehká. Jen letmý dotek křídel vážky a vše se zbortí. Most se drolí náporem Hněvu. Hněv ztrácí zábrany a kostky mostu se od sebe oddělují a padají do hlubin řeky. Usedají na dno jako slzy, stékající po...
Naděje
Z pera Emy Talia. -*- Na most vstupuje ta, se kterou nikdy nic neskončí. Dokud je tady, ostatní ctnosti budou silné. Budou stát na mostě a nebo se na most vždycky vrátí. S nadějí lze dokázat vše. Je to světýlko v srdíčku, kapička rosy, kousek nebe, konec duhy, začátek konce. S nadějí rostou krásy ctností. S nadějí roste láska i pokora. S nadějí je živena víra. Ctnosti, semknuté v jednu se drží za ruce a nikdy nepustí. Když tu obloha zešedne. Ach, vy důvěřiví! Opravdu jste si mysleli, že naději nic nezlomí? Podvod. Stojí, silný a jeho smích řeže. Naděje padá do řeky. Je konec.
Cudnost
Z pera Emy Talia. -*- Zahalená, tak čistá, až zrak přecházel. V hladině pod mostem se leskne její odraz neposkvrněnosti. Zlatý plášť, protkaný stříbrnými nitěmi pokory a něhy se leskl v západu slunce. Okolo jako svatozář do dáli svítila mravnost, nevinnost a ušlechtilost. Cudnost se klidně procházela po mostě a v ruce držela náruč překrásných lilií. Tu však začaly drobné plátky květů pomalu vadnout a opadávat. Sotva se okvětní lístky dotkly studené kamenné dlažby mostu, zčernaly. Prošlo tudy Smilstvo. A přesně v místě, kde se setkaly, se v mostě udělá velká díra. Cudnost jí propadne a bezmocně se nechá pohltit studenou vodou řeky. Příliš...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
