DM 39 – Cerridwen
Kyselá pomsta. * Dala jsem mu k narozeninám citrón.Jen tak, bez zbytečných mašlí nebo přání.To měl za to. Za to všechno.A já fňukna, kvůli čemu fňukat dál?Aby mě měli všichni rádi? Aby mě všichni uznávali? Běžte se bodnout, vážení.Dávám citróny pravidelně. Občas jako odplatu, občas předem. Podobně se u toho usmívám, kysele. Jinak to neumím. Jsem navyklá na zdejší obyčeje. Kdekdo by mi to chtěl vyčítat, ale můžu za to snad? Vy jste si stvořili vlastního nepřítele!A já beztak nedokážu nenávidět. Přizpůsobit se kyselé hře…Chci čokoládu.Koupíš mi bonboniéru? Toužím po ní celým svým srdcem....
DM 38 – Cerridwen
Hlučností ticha. Všude bylo ticho – i když, ne tak docela.Počítač tiše vrněl a hučel stejně jako vždycky. Lžička od jogurtu bouchala o vnitřek hrnku s čajem, jak se do něj snažila vmíchat cukr.Kručelo jí v žaludku, jen tak mírně, aby to celou tu idylku nerušilo. Klapání klávesnice, tak trochu zbytečné, ale žádný svědek nebyl na obzoru.A pláč. Pronikavý, žalostný a lítostivý pláč. Zároveň zadržovaný, protože ji učili, že brečet se nemá, že je to nedůstojné a nesprávné.Občas kolem projel vlak, v jednu chvíli vždy nesnesitelně hlasitý.Ale jinak – jinak bylo ticho. Jako vždycky. Ty zvuky beztak nikdo neslyšel.
DM 37 – Cerridwen
Růžové brýle. Ležely na polici v obchodě. Vypadaly, že se mi chtějí vysmívat. Vybírala jsem si nové obroučky, co by mi šly k obličeji a barvě očí a vlasů – a žádné nebyly! Všechno moc hranaté, kulaté nebo v divném odstínu.Jenom tyhle příšerné růžové se tam šklebily a věděly moc dobře, že by mi slušely nejvíc. Že budu vybírat, až přeberu. Že se mi to vymstí a budu vypadat jako pitomec.Přesto jsem si zkoušela modravé, oranžové, do hněda, dokonce i brčálově zelené, které bezkonkurenčně vyhrály boj o největší hrůzu na mém obličeji.Ale než nosit růžové brýle? To radši budu slepá!
DM 23 – Cerridwen
Veni, vidi, vici. Vítězství.Opojné rozradostnění se nad něčím tak malicherným. První je sladké a stačí jen, když se nám moc zamotá hlava a už bez něj nemůžeme žít. Oslavná záře, fanfáry – stačí je mít v duchu, v sobě, nechat se jimi obluzovat.A pak už na ničem jiném nezáleží. Přijít, vidět, zvítězit. Zas a znova. Nedávat šanci protivníkům. Neohlížet se na překročené mrtvoly. Jen ten pocit…Šel za ním. Rychle, pomalu, občas trochu klopýtavě. Bylo to víc než cokoliv jiného – všechno ho přestalo bavit ve chvíli, kdy to vyhrál.Když umíral, chtěl, aby po něm něco zůstalo. Ohlédnul se za životem.Prohrál.
DM 22 – Cerridwen
Život je jako bonboniéra – nikdy nevíš, který bonbon si vybereš. * Neměla vůli cokoliv dělat, ať se rozhodla jakkoliv, rozhodla se vždycky špatně. Často si říkala, že měla udělat něco jiného. Ale čas se vrátit nedá.Ona zahořkla a beztak se domnívala, že kdyby si vybrala jakoukoliv možnost, vždycky by to bylo něco ošklivého.Jednou si řekla, že to už nechce snášet. Aby necítila tu hořkost. Aby necítila nic.Při nákupu prášků na spaní zahlédla onen slogan o životě a podobnosti s bonboniérou.Když je ve svém prázdném bytě polykala, přemýšlela, jestli jeho autor věděl o tom, že někdo má tu bonboniéru už od začátku plnou jen bonbonů, které mu...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
