DM 41 – Cerridwen

Proč zrovna já? Doplněno v bonusovém kole. Při téhle otázce útočí naše sebestřednost, nechutná lítostivost a svým způsobem i ubohost.A proč byste to házeli na někoho jiného?Řeže se kvůli prkotině, že jí nějaký blbeček nechce – proč zrovna ona? A proč ne? Když jí to tak vyhovuje.Nevzali ho do vysněné práce a musí tak vzít podřadnou – proč zrovna on? A proč ne? Když s tím nic nechce dělat.Ta otázka bere energii. Bere naději. Nechává nás napospas trapnému pocitu, že jsme vlastně jediní, kdo trpí. A co děti v Africe, že? Ale koho ty ještě zajímají?Proč musím zrovna já tohle psát?Prostě protože chci…

DM 42 – Cerridwen

Něco končí, něco začíná. Doplněno v bonusovém kole. Šlus a temno. Prostě konec se vším všudy.Takový je život, zvoní umíráček.Bledý zástup hyen se slétá jak hejno krkavců a snaží se uzobnout svůj díl. Všichni byli ti nejmilejší, nejčastěji se starali a rozhodně ví všechno nejlíp.Dojemná vystoupení, jejichž pravdivost končí s tím, jak se spustí opona.A pak už nic. Hlína a tma.Nic nezáleží na tom, že když bylo potřeba, tak nikdo nezavolal.Že si nikdo ani nevzpomněl.Že nechali všichni všechno dojít až sem. Teď bylo pozdě se ptát.Denní realita. Stejně jako to, že se někde narodí dítě, které bude čekat to...

DM 31 – Cerridwen

Obraceč času. Doplněno v bonusovém kole. Tuhle malinkou třpytivou věc objevila na půdě už když byla malá.Ze začátku ji nosila na krku jen tak, protože se jí líbila, ale časem přišla na skrytý mechanismus.Mohla měnit svůj život, život ostatních i různé situace.Konečně si měla s kým povídat, prostě se vrátila do chvíle, kdy byla sama a smutná a objala se.Konečně se jí všechno dařilo. Vracela se tolikrát, že si někdy už ani nepamatovala, kolikrát v tu danou chvíli existuje. V pokoji najednou spalo deset jejích osob. Četlo si.Jednou se zapomněla vrátit včas – tedy jedna z jejích identit. A realita se roztříštila.

DM 26 – Cerridwen

A babičko? Proč máš tak velké oči? Doplněno v bonusovém kole. „Babičko, proč máš tak velké oči?“ A pak tma. Probudila se a lapala po dechu. Tak jako každou noc. Věděla moc dobře, že to nemůže nechat dojít až do konce, bála se toho, že by ji vlk opravdu snědl. Na svých deset let v sobě měla strachu až až. Odmalička jí říkali, že vypadá jak Karkulka – a to jenom proto, že měla rudé vlasy. Ani nepotřebovala žádný čepec. Rodiče jí slibovali, že pokud bude zlobit, určitě ji sežere vlk. A ona zlobila, samozřejmě, neuklízela hračky, nosila špatné známky. Muselo to být zlé – jinak by se jí ty sny přeci nezdály!

DM 25 – Cerridwen

Nikdy neříkej nikdy. Doplněno v bonusovém kole. Nikdy je až příliš nadužívané a přeceňované slovo.Alespoň tak nějak přemýšlela, když seděla v cele smrti a v hlavě si opakovala svůj život.Byl pro ni příliš krátkým na to, aby ho označovala jako „celý“. Pár let, nic víc.Myslela si, že nikdy nebude schopná pro cizí názory válčit. Křičívala, že nikdy nebude bezcitná. Tvrdila, že nikdy nikomu neublíží. Šeptala, že nikdy nikoho neopustí. Spousta nikdy a u všech hromada podmínek, které nahlas nezazněly, ale někdy nějaká prostě musela zklamat. Nebo se splnit.Všemi těmi nikdy akorát tak lhala.A nikdy by si nemyslela, že to skončí zrovna...