Panoptikum
Tichá hudba prorážela vzduch okolo mě a já začínal rozeznávat jednotlivá slova. Něžný dívčí hlas mě vábil a okouzloval. Všechno bylo tak známé, i když jsem nemohl pojmenovat krajinu, kterou jsem kráčel… ***„Po noci nenastal den a po dni nepřišla noc. Život je podivnej sen, ve smrti ztratí svou moc. Ztratí svou moc…“ Zahlédl jsem pár postav v dáli, pojil nás stejný směr… Netušil jsem, co se se mnou děje. Nechápal jsem se, ale ten jímavý hlas tu byl stále. Slova se zarývala až do morku kostí a já nemohl odolávat jejich pozvání. „V nastalém tichu je tma a v ní se popelí strach. Kdopak ho asi teď má? Kdo z vás už překročil práh, kdo z vás, kdo z nás… Kdo z vás, kdo z nás?“ Nevěděl jsem, o jakém strachu to zpívá, ale...
DM 10 – Bilkis
Popílek Doplněno v bonusovém kole. Granada. Místo mého dětství, místo mé inspirace, místo mého života. Odešel jsem. Blouznil, bavil se, tvořil a miloval. Bylo tak těžké opustit ho. Bylo tak těžké milovat ho. A nejtěžší bylo na něj zkusit zapomenout. Na výraz jeho tváře, jeho úsměv a jeho nadšení, když maloval. Byl arogantní, ješitný a většinu času šílený, ale dal mi toho tolik! Víc sebral, samozřejmě. Ale na tom v tuhle chvíli těžko záleží. Slunce vychází nad obzor a popravčí četa připravuje zbraně. Muž vedle mě se tiše vroucně modlí a já myslím na to, co po mně Salvátorovi zbude. Jen prašivé vzpomínky a popílek.
DM 2 – Bilkis
A zem žila dále Cítila jsem síru. Pach smrti všude kolem a pálení ohně na tváři. Cítila jsem zmar, bezmoc a bolest, která mi z těla ukrádala další a další krůpěje krve. Zem se chvěla, stromy se štípaly na třísky a křik lidí splýval v jednu jedinou vlnu, která srážela na kolena. Nebe se potáhlo temným filmem, místy narudlým, místy černým jako dehet a prach dusil jako tvrdá ruka svírající krk. Pochopila jsem, že další ráno nepřijde. Že je konec! Konec světa? Ne. Viděla jsem ptáky padat za letu, domy se bortit a lidi a zvířata umírat… Ale zem? Zem ta nakonec stejně přežije.
Část pátá – O vítězstvích a porážkách
Pátá část sedmého díla právě začíná „Nech je chvíli odpočinout,“ prohlásil Larcos a Helena sebou trhla. „Nač by jim to bylo? Už je čeká jen cesta ven,“ podotkla tiše a toužila po tom, aby zmizel od jejího stolu. Věděla, že má zarudlé oči od pláče. „Pokud o to stojíš, můžeš ho oživit. Nebyla bys ani první, ani poslední, kdo by po prvním výběru chtěl věci změnit,“ vysvětlil jí a konejšivě ji poplácal po rameni. Nedůvěřivě se na něj podívala. „Jsme taky jen bytosti. Toužíme po životě a nechceme ubližovat. Ale je to naše práce! Máme tu výhodu, že dokážeme věci změnit. Byl ti dán dar, dobře to víš. Takže nechápu, proč bys ho nemohla využít, a změnit poslední úkol,“ vysvětlil jí a pousmál se. On to kdysi taky udělal. Bylo...
Část čtvrtá – Ohněm a chytrostí
Čtvrtá část sedmého díla právě začíná Helena sáhla po kapesníku a otřela si oči. Nevšimla si, že za ní stojí Larcos a pozoruje ji. Jen truchlila. Hobit sice splnil svůj úkol a zachránil svůj rod, ale také zemřel. Bylo to tak nespravedlivé! Překonal svůj největší strach. Doslova cítila, jak s ním lomcovala zimnice. Věděla o každé kapce potu, která mu stekla po zádech, když „procházel“ tunelem… Nemohla nic dělat… A to ji tížilo… Nadechla se a zmáčkla tlačítko na stole. -*- Dolnar naposledy pohladil chladnou ruku hobita, kterého nestihl ani pořádně poznat. Chersta raději zkoumala jeskyni a snažila se najít východ. Mealvin seděl u malého těla a měl zavřené oči. Země se zachvěla. Dolnar vyskočil na nohy a vytáhl meč, protože nevěděl,...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
