Smilstvo
Z pera Nebelbracha Mechachy.
-*-
Když jí rodiče řekli, že navštíví vzdálené příbuzné, vůbec netušila, co ji čeká.
Ztratila vůli. Pokoj jejich syna byl úplně jiný než jejího přítele. Na stěnách se proháněli faunové s nymfami, strop se skvěl hvězdami, koberec se zelenal jako trávník a nad postelí se klenula nebesa. Zpod ní se šířilo světlo, jediné v této místnosti, neboť okna byla zatažená.
Když odcházela, věděla s jistotou, že sem již nikdy nevkročí. Nevadilo to však. Nevadilo nic z toho, co bude, ani z toho, co bylo. Vše, co se stalo, jí připadalo snové stejně jako místo, kde k tomu došlo.
Byla naplněna krásou.