Smilstvo

Z pera Nebelbracha Mechachy.

-*-

Když jí rodiče řekli, že navštíví vzdálené příbuzné, vůbec netušila, co ji čeká.

Ztratila vůli. Pokoj jejich syna byl úplně jiný než jejího přítele. Na stěnách se proháněli faunové s nymfami, strop se skvěl hvězdami, koberec se zelenal jako trávník a nad postelí se klenula nebesa. Zpod ní se šířilo světlo, jediné v této místnosti, neboť okna byla zatažená.

Když odcházela, věděla s jistotou, že sem již nikdy nevkročí. Nevadilo to však. Nevadilo nic z toho, co bude, ani z toho, co bylo. Vše, co se stalo, jí připadalo snové stejně jako místo, kde k tomu došlo.

Byla naplněna krásou.