Žába z oceli
Freya opatrně rozbalila krabičku čokoládové žabky a zkušeně po žabce hmátla, aby ji nacpala do pusy. Ač se snažila být nenápadná, někdo si jejího počínání přeci jen všiml a celou síní se najednou nesla zpráva, že Freya onu žabku snědla. Sotva stačila olíznout poslední cukající se nožku, už se do dveří síně valila madam Barbara. Funící jak lokomotiva a rudá jako kolejní znak Nebelvíru, vybafla na mladičkou studentku. “Vyp-liv-nout! Fuj je to!” Lapajíc po dechu propalovala studentku, která si ještě provokativně olizovala prsty ušpiněné od čokolády, čímž madam namíchla ještě více. Žel Merlinovi profesorka nemohla studentku pověsit za palce u nohou do studeného sklepení, mávla tedy jen hůlkou a proměnila studentku v žabku, v posledním zoufalém činu, jak žabku...
Jednorožec
Kapky vytrvale narážely do všeho, co jim stálo v cestě. Poskakovaly po listí a snažily se hustým porostem proklouznout i na to poslední relativně suché místo pod stromem. Aurora a Jack se vzájemně ohřívali. Bylo léto a déšť byl svým způsobem vítanou změnou. Oba už měli plné zuby pálícího slunce a prachu cest, který se se škodolibou radostí mísil s jejich potem. Mrholení by jim ale bohatě stačilo. Takhle bude všude hnusné, mazlavé bláto. Navíc se citelně ochladilo, zvedal se vítr a Aurora věděla, že i dnes by se Jack rád vyhnul rozdělávání ohně. Noc bude zajímavá. Aurora sledovala Jackův zarputilý výraz. Nebyl nadšený a, jak ho znala, bral si déšť osobně. Nedivila by se, kdyby v něm viděl další poleno, které se jim snažila Grenden hodit pod nohy. Jako kdyby...
Obláčkový prúšvih
Barbara zobrala do ruky jeden zo žltých papierikov. Bola už tma, ale vďaka svetlu z plamienkov videla jasne. Roztvorila papierik a potichu si ho prečítala. „Dobre, to nie je také ťažké. Pripravení?“ Pozrela na svojich štyroch kamarátov, ktorí sedeli spolu s ňou okolo táboráku. Oliver a Peter sa zahmýrili na mieste, akoby sa pripravovali na štart. Peter si afektovane vyhrnul rukávy, Oliver sa sústredene nahol dopredu s pohľadom lovca. Simona a Petra pri pohľade na nich vybuchli do smiechu. „Dobre. Takže prvá nápoveda je…“ Barbara spravila dramatickú pauzu, „Rumunsko!“. Okamžite sa spustila spŕška slov, ktoré kamaráti kričali jedno cez druhé: „Bukurešť!“, „Levi!“, „Čierne more!“,...
Škrtidub
Podívala se na své ruce plné mozolů. Ušmudlané od hlíny, popraskané od tvrdé práce, plné drobných škrábanců. Věděla, že podnikat s plody škrtidubu bude náročné, ale nebyla si jistá, zda byla připravena na toto. Péče o škrtidub je velmi náročná a mít jich plné tři skleníky, to je práce na celý úvazek. I část volného času. Rodiče i známí ji varovali, aby od nápadu upustila nebo si našla nejprve společníka. Tušila, že to nebude snadné, ale teď pracovala raději od úsvitu do západu slunce sama, jen aby nemusela ostatním přiznat, že měli pravdu. Ano, ta její proklatá pýcha. Povzdechla si a pokračovala v práci. Ostříhala opatrně uschlé listy na posledních dvou rostlinách a protáhla si záda. Pro dnešek má hotovo. Jak týdny plynuly, rostlinám se dařilo a krásně...
Večerní symfonie
Na ten večer jsem se připravovala celý měsíc. Konečně uvidím Sen noci svatojánské! Režisér si vybral atraktivní prostředí v přírodě. Louka byla lemována lesem, kolem protékal potok a vše dokreslovaly výběžky skal. Židličky byly stylové. Vypadaly jako pařezy s kopečky mechu. V rohu pod stromem bylo malé podium pro hudebníky. Ti byli v kostýmech cvrčků, motýlů a víl. Už půl hodiny před představením si ladili své nástroje. Ale nebyla to klasická změť tónů a disharmonie, jako před klasickým symfonickým orchestrem. Ty bytůstky lesa si postupně přehrávaly jednotlivé pasáže a po jednom se přidávaly. Na začátku to trochu připomínalo ladění, ale v melodii ostatních, už hrajících nástrojů, to znělo jako nesmělé oťukávání. Každý nový nástroj měl svůj prostor, jakoby se...
Denní věštec
Chcete vědět, co se děje za hradními zdmi?
Čtěte Denního věštce!
Ocenění
2022 – Projekt roku
2021 – Projekt roku
2021 – Šéfredaktor roku
2020 – Projekt roku
2019 – Projekt roku
2018
2015 – Projekt roku
