Žába z oceli

Meteorologové hlásili slunečné počasí a teplou noc, a tak se 3 kamarádi domluvili, že pojedou tábořit. Sbalili si vše potřebné do batohů, nasedli na kola a vydali se ke svému oblíbenému plácku v lese. Již dlouho tam plánovali přespat, ale teprve tohoto dne se odhodlali.

,,Tak já zajdu pro dříví a vy s Tobiasem mezitím postavíte stan?” otázal se Lucas, když dorazili do cíle. Oba chlapci přikývli a každý se pustil do toho svého. 

,,Poslyš, nezdá se ti, že se dnes Lucas chová poněkud podivně? Vůbec ho nepoznávám,” zeptal se po chvíli Tobias Richarda. ,,Zdá! Myslel jsem si, že se mi to jen zdá, ale pokud si toho všímáš i ty, tak na tom asi něco bude. Můžeme se ho na to pak pokusit zeptat.”

,,Ne, to ne, to by ho hrozně rozladilo a celé stanování by nám svou náladou pokazil.”

Lucas se v ten moment navrátil s hromadou dříví a všichni tři se pustili do přípravy táboráku. Naštěstí už s rozděláváním táboráku měli zkušenost, tak jim to šlo pěkně od ruky a během chvíle již hořel plamen, nad kterým si začali opékat maršmelouny. ,,Ty jsou perfektní, miluju maršmelouny,” pochvalně si mlaskal Lucas a oba kamarádi se neubránili překvapenému výrazu. ,,Co?” ,,Vždyť ty jsi nikdy maršmelouny rád neměl!”

Lucas se poškrábal za krkem a odsekl: ,,Stárnu a mé názory se mění, na tom není nic zvláštního.”

Po zbytek večera mezi nimi panovala zvláštní atmosféra, tak se raději všichni brzy uchýlili ke spánku.

,,CO TO SAKRA JE?” vykřikl Richard, když ráno vylezl ze stanu.

,,Richarde, ty blázne, neječ, vyděsíš zvířata,” unaveně odvětil Tobias a zamžoural očima.

,,Jak mám neječet, když tu stojí obří žába z oceli?!” zvolal Richard a prstem ukázal před sebe.

,,U Merlina. Jak se to sem dostalo?” vyvalil oči Tobias.

,,To právě netuším. Lucas stále spí?”

,,Asi ano. Rozhlédneme se mezitím po okolí, jestli něco nezahlédneme?” navrhl Tobias a společně se vydali do lesa.

Oba chlapci pozorně sledovali vše kolem nich a snažili se najít jakoukoliv stopu či podezřelou skutečnost. Nic se jim však najít nepodařilo a navrátili se ke stanům stejně zmatení, jako byli před odchodem. Lucas stále nevylezl ze svého stanu, což začínalo být chlapcům zvláštní.

,,Lucasi? Vstávej,” zvolal Tobias směrem do stanu. Ticho.

,,Hej!” zařval hlasitě Richard a vstrčil svou hlavu do stanu. Lucas v něm však nebyl.

,,On tam není!”

,,Cože?”

,,No fakt, zmizel.”

,,Třeba se šel jen projít a brzy se vrátí. Má tam věci?”

,,Jo.”

,,Tak vidíš, určitě bude během chvíle zpět,” pokrčil rameny Tobias a zahleděl se na žábu z oceli.

,,Fakt nechápu, jak se sem tahle obrovská socha dostala. Mám normálně lehké spaní, jak je tedy možné, že mě to neprobudilo?”

,,Také to nechápu, třeba bude Lucas vědět více. Zeptáme se ho hned, jak se vrátí,” navrhl Richard a Tobias přikývl.

Chlapci čekali hodinu, dvě, tři a Lucas stále nikde. Oba se o něj začali strachovat, jestli se mu něco nestalo. Přeci jen to bylo celé dosti zvláštní. Zázračně se objeví obří ocelová žába a jejich kamarád zmizí. Tady něco nehraje.

,,ŽABUS OCELUS!” zakřičel jakýsi muž v černém hábitu a zamířil hůlkou na Richarda. Ten se ihned proměnil v žábu z oceli, která byla identická té, co tam již stála. ,,Ani hnout! Nebo dopadneš stejně jako tví kamarádi,” řekl muž a zamířil hůlkou na Tobiase.

Tobias strachy zůstal stát na místě a nevěděl, co si počít. ,,Co chcete? Proměňte je hned zpět!”

,,Ha. To určitě. A vy to pak roznesete po celém městě, ani náhodou. A proč to vůbec zdržuji? ŽABUS OCELUS!” zamířil muž na Tobiase a i ten byl během vteřiny proměněn v žábu z oceli.