Staré časy

 

Bylo nebylo, v dobách tak dávných, že už to snad ani není pravda a nebo jak by řekly naše prabáby – za starých časů, žil za kouzelným lesem mladý čaroděj Arion. Žil v chaloupce po rodičích sám. Táta mu zemřel při pohraničních šarvátkách s obry, když byl ještě malý chlapec. Vychovávala ho maminka, ale byla už dlouho churavá a její léčitelské schopnosti nestačily. Arion tak osiřel. Než zemřela, stihla ho naučit rozličná kouzla i poznávat byliny a vařit odvary. Ale věděl, že potřebuje něco víc. A tak si jednoho dne sbalil hůlku, několik čarodějných spisů a maminčin medailonek a vyrazil do světa.

Chtěl vidět všechny ty tvory, o kterých mu vyprávěla. Ochutnat kouzelné pokrmy, o kterých četl. Poznat další kouzelníky. Šel mnoho dní, společnost mu dělali jen lesní zvířata a ptáci. Až jednoho dne došel k velkému městu. Z dálky pozoroval ruch kolem brány. Sledoval, jak lidé chodí sem a tam, někteří pěšky, jiní na vozech. Jistě to budou mudlové, před kterými jej matka varovala. Vždy říkala, že si na takové musí dávat pozor a v žádném případě před nimi nečarovat. Sic by zle dopadl.

Mladý Arion chvíli sbíral odvahu, ale pak se vydal k branám města. Nervózně pokukoval po strážných pochodujících po hradbách, ale nikdo si ho nevšímal. Jako mnoho dalších, i on hladce prošel do nitra města. Ulice byly prašné, všude byl hluk. Nechal se vést davem a došel na tržiště, kde hluk ještě zesílil. Ze všech stran zněly hlasy, které vyvolávaly, jaké zboží nabízí a za jaké ceny. Jeden překřikoval druhého, ten haněl zboží tamtoho, ten zase toho dalšího. Každou chvíli do něj někdo strčil loktem nebo mu přišlápl střevíc. Arion chtěl už už vytáhnout hůlku a pomoci si nějakým kouzlem, ale v tom zahlédl spásu. Byl na kraji tržnice a jen pár kroků od něj byla úzká ulička, co se zdála být liduprostá. Neváhal a vkročil mezi domy. Cesta ho zavedla na malé náměstíčko, kterému vévodil velký, luxusní dům. K domu se ale nedalo přiblížit, byl celý obehnaný vysokým plotem. Ariona ale něco táhlo ke kované bráně. Byl tam jakýsi plakát. Přišel blíž a začetl se:

„ Hledá se hrdina!“

Kraj trýzní zlý tvor, tři hlavy má a oheň plive. Drápy mocné a ocas rozeklaný a plný bodáků.

Kdo tvora přemůže a kraj osvobodí, tomu jest náleží zlata, co sám váží, a ještě pytel navrch.

Arion se zamyslel. To vypadá, že je tu někde v okolí drak. Neváhal ani chvíli, sundal leták a požádal strážného, zda by ho vpustil dovnitř. Že by měl zájem o tuto práci. Strážný překvapeně zamrkal, prohlédl si vandráka, ale pokrčil rameny a dovedl ho až před pána domu. Ten se rovněž divil, ale usoudil, že za zkoušku nic nedá a pokud se trhan s ještěrem utká a zaplatí životem, on o nic nepřijde. A pokud vyhraje? Nu, tento hubeňour bez těžkého brnění zase tolik vážit nebude.

Popsal čaroději místo, kde se drak skrývá a odkud ho svědci viděli létat. Jako důkaz porážky prý chce donést všechny tři uťaté drakovy hlavy. Arion vše odkýval a vydal se na cestu.

Když se blížil k jeskyním, kde byl tvor naposledy spatřen, zaváhal. O dracích mu matka vyprávěla, něco četl a věděl, že jsou to často tvorové mírní, ale bojácní. Může tedy zaútočit jen z čistého strachu, nikoliv proto, že by byl agresivní. Mládenec odbočil k lesu, aby se na střet s drakem připravil. V dostatečné vzdálenosti od jeskyní si připravil zázemí. Vyčaroval ochranná kouzla, pro jistotu se očaroval ochlazovacím kouzlem chránícím před plameny a vydal se hledat byliny. Chce si ještě předem uvařit několik lektvarů, které by mu mohly pomoci. Lektvar na popáleniny pro případ napadení. Léčivou mast na škrábance. Lektvar levandulové vůně, kterým se potře, aby se drak zklidnil. Když měl vše připraveno, vydal se pomalu k jeskyním.

Nedaleko skal zaslechl dunivé hučení a silné škrábání. Drak se chystá ven! Přikrčil se, udělal malý krok zpět a lehce pozvedl ruce v gestu, jakoby se vzdával. Plaz vyšel z jeskyně zkontrolovat, kdo ho ruší. Když viděl malého človíčka, zařval a vychrlil silný proud ohně přímo nad sebe. Arion se ani nehnul a podíval se drakovi do očí. Ten se zarazil. Človíček nevypadá jako ti předtím. Tenhle je jiný. A je i jinak cítit. I mladý kouzelník si draka prohlížel. Jedna hlava, hřbetní výrůstky jsou spíše zakulacené. To není žádný nebezpečný dravec. Vždyť je to patrně ještě mládě a zdá se, že je osiřelé stejně jako on. Navíc si uvědomil, že lakotný mudla žádnou odměnu vyplatit neplánuje. Pro odměnu požaduje tři dračí hlavy, ale drak má jen jednu.

Drak vydechl z nozder trochu kouře a pak klidně zalezl zpět do jeskyně. Arion přemýšlel. Je moc troufalé jít za ním? Rozhodování nebylo snadné, ale když přežil dosud, je pravděpodobné, že drak mu nebude chtít ublížit ani pak. Opatrně našlapoval ústím jeskyně a nervózně pozoroval kosti na zemi. Drak ležel až úplně vzadu. Hlavu měl položenou na předních tlapách a cizince si bedlivě prohlížel. Arion došel až k němu a najednou nevěděl, co dál dělat. Drak to ale vyřešil za něj. Zvedl hlavu a natáhl k muži jednu tlapu. Arion se lekl a uskočil, ale drak mu jen ukazoval, že má do tlapy vražený trn a pohledem žádal o pomoc. Kouzelník trn odstranil a podíval se drakovi do očí. V tu chvíli mu bylo jasné, že našel, co hledal. Něco, co dalo jeho životu smysl. Svého parťáka do nepohody.

Vyndal z kapsy složený mudlovský plakát nabízející odměnu a hůlkou jej podpálil. Oba s drakem sledovali, jak papír rychle mizí. Z jeskyně vyšli společně bok po boku a vydali se hledat další dobrodružství. Nejlépe co nejdál od všech mudlů.