* Strážce – letní akce a prolog příběhu *

* Strážce – letní akce a prolog příběhu *

Máte volné léto a nevíte, co s ním? Tak právě pro vás je tu letní akce Strážce!

Strážce byla socha, která roky stála ve Velké síni našeho hradu. Skoro nikdo jí už nevěnoval pozornost. Když tu najednou pukla a rozpadla se na osm částí a vypustila vzpomínku, díky které víme, že bez Strážce hrozí hradu nebezpečí! Nyní je na každém z vás, zda se podaří získat kouzlo, kterým bude Strážce obnoven, nebo zda hrad zůstane navždy bez ochrany.

Vzhledem k tomu, že tato akce nebude ryze spisovatelská, dohodla se Vrba na spolupráci s časopisem Lví Tlapou, ve kterém se již 20.06.2022 dozvíte nejen všeobecné informace o soutěži, ale postupně i zadání úkolů a posléze si budete moci projít vypracování účastníků. Na stránkách čítárny vás po celé léto bude provázet příběh o vzniku původního Strážce, kterého společnými silami stvořila čtveřice kouzelníků a čarodějek, která stála i za založením našeho hradu.

Jménem čítárny vám přeji mnoho úspěchů při plnění úkolů, příjemně strávené léto a příjemné počtení.

Eillen McFir Elat

-*-

PROLOG

U Děravého kotle bylo toho večera narváno. Nepříznivé počasí napomohlo tomu, aby hosté místo návštěvy Příčné ulice raději strávili čas nad korbelem dobrého moku. Přesto se na úplném konci lokálu nacházel jeden prázdný stůl, který již čekal na své tradiční osazení.

„Třikrát ohnivou, jako obvykle?“ zeptal se Tom, když spatřil vcházet prvního z trojice, která u stolu sedávala posledních pár měsíců. Čtvrteční večery patřili právě této trojici. Často se stávalo, že v lokále nebyl nikdo jiný a byť by Tom mohl zavřít dřív, nechával otevřeno a s chutí se zapojoval do rozhovoru.

„Tentokrát čtyři, Tome,“ usmál se Ashante a pověsil na hřebík kabát, který mezitím kouzlem zbavil veškeré nechtěné vlhkosti.

„Neříkej, že už jde do tuhýho?“ zasmál se Tom a donesl čtyři sklenky s ohnivou whisky a po chvíli se vrátil se čtvrtou židlí. „Budete se muset nějak srazit,“ pronesl omluvně a vrátil se za bar vyřizovat objednávky.

„Ach, Sefrenie, ty už jsi tu?“ usmál se Ashante a políbil Sefrenii na tvář.

„Albus ještě nepřišel?“ podivila se Sefrenie a posadila se, zatímco Ashante věšel její kabát ke svému.

„Jakožto správný gentleman se rozhodl vyzvednout dámu a doprovodit jí,“ odpověděl Ashante a konečně se posadil. „Ale znáš ho, přijde včas. A ještě má pět minut,“ dodal s pohledem upřeným na kapesní hodinky.

Jmenovaný potvrdil Ashantova slova. Do Děravého kotle vstoupil přesně s úderem osmé hodiny. Kývnutím pozdravil Toma a opatrně pomohl své společnici projít zástupem hostů.

„Sefrénie, Ashante, dovolte mi představit vám moji dobrou přítelkyni, Anseiolu Jasmis Rawenlav. Ansí, toto je Sefrénie z Ylary a Ashante Justy Forsyth,“ dal se Albus do představování.

„Ach, Albusi Mithrandire Dumbledore, je od tebe vskutku pozorné, žes nás představil celými jmény,“ pronesl přehnaně strojeným hlasem Ashante, čímž se mu podařilo rozesmát obě dámy. „Co kdybychom se posadili a rovnou přešli k věci?“

„Albus mi o vašem nápadu založit školu postupně řekl vše,“ ozvala se Anseiola. „Uznávám, že je to velmi zajímavý nápad. Rozhodně je to praktické – mít na jednom místě veškeré své svěřence a učit je společně. Veškeré případné problémy, které by při výuce mohly nastat, se vyřeší během pár chvil. Nebude třeba se sházet v hospodách, či – jako v mém případě – v kavárnách.“

„V mém případě?“ zopakovala překvapeně Sefrénie. „Tak takhle jsi, Albusi, dokázal rozlousknout většinu problémů, nad kterými jsme si lámali hlavu! Nu, alespoň víme, že tvá přítelkyně je opravdu inteligentní osoba.“

„Nikdy jsem neříkal, že ty nápady jsou mé,“ ohradil se Albus. „Jen jsem zapomněl podotknout, že jsou od jedné a té samé osoby,“ dodal s šibalským úsměvem a pozvedl sklenku. „Tak tedy, připíjím na dnešní setkání. Ať je posledním pracovním, které zde zažíváme a nadále se tu scházíme jen pro potěšení.“

Nad stolem se s hlasitým cinknutím srazily čtyři sklenky.

„Nuže dobrá, všichni víme, proč jsme zde,“ vzal si slovo Ashante. „Je třeba se domluvit na tom správném místě, kde založit školu. S Albusem jsme připravili pár návrhů.“

Albus položil na stůl mapu s vyznačenými body a už se nadechoval, aby vysvětlil proč právě tato místa jsou podle něj vhodná. Neměl však možnost říct ani slovo.

„Pánové, já vám pořád říkám, že místo je sice krásné, ale dokud nevymyslíme, jak školu magicky zabezpečit, aby nic nehrozilo studentům, je úplně jedno, kde škola bude stát!“ ozvala se rázně Sefrénie.

„Víš moc dobře, že kouzla se vyberou dle daného místa,“ namítl Albus.

„Ale jaká kouzla? Kdo z nás umí kouzla tak silná, aby přečkala i náš skon?“ odporovala mu Sefrénie.

„Na tom něco je, Albusi,“ pronesl zamyšleně Ashante a přejel si rukou po bradě.

„Takové kouzlo dokáže vyřknout kdokoliv s magickou mocí. Problém je, že je roztříštěno na osm částí,“ pronesla klidně Anseiola a vysloužila si tak překvapený pohled zbylých tří společníků.

„Ty nějaké takové kouzlo znáš, Ansí?“ zeptal se Albus.

„Jistě, v naší rodině se o existenci kouzla Strážce vždy vědělo. Jen to má drobný problém,“ dodala.

„U Merlina, ženská, mluv!“ vykřikl Ashante naštvaně a mávnutím ruky objednal další várku pití.

„Jde o to, že jeden člověk může získat maximálně dvě části kouzla. Nikdy ne víc,“ dovysvětlila Anseiola.

„Pak je jedině štěstí, že jsme právě čtyři,“ usmála se Sefrénie. „Pověz nám o tom kouzlu víc.“

Anseiola se smutně pousmála. „Je to opravdu po mnoho generací předávaná informace. Většinou ústně. A tak se toho hodně ztratilo. Ví se jen, kde přibližně se části kouzel nacházejí.“ Mávla hůlkou a z mapy, na které měl Albus poznačená předvybraná místa pro školu, zmizelo vše a zůstalo jen osm znaků označujících přibližnou polohu míst s ukrytými částmi kouzla.

„Jistě víme, že strážcem kouzla je jedna rodina a části kouzla nedá zadarmo. Na každém místě je nutné splnit nějaký úkol, který prověří, že jste opravdu hodni získat část kouzla. Jestli někdo v mé rodině znal přesná znění těch úkolů, vše bylo dávno zapomenuto. Zachovala se jen informace, že vyřčením kouzla se vyčaruje Strážce, který bude střežit místo, a to do doby, dokud bude stát na místě, kde byl vyčarován.“

„Pak nám nezbývá, než si rozdělit daná místa a vyrazit vstříc dobrodružství!“ rozhodl Ashante a kouzlem namnožil mapu. „A mimochodem, asi už i vím, které místo bude pro naší školu ideální,“ dodal po chvíli s šibalským úsměvem. Z kapsy vytáhl kousek uhlu a rychle načrtl několik čar a zapíchnul prst do místa, kde se protnuly. „Co se tam jít podívat, než se vydáme na na cesty?“ navrhl a všichni nadšeně souhlasili.

„Takže dneska všichni přespíme tady a ráno se hned vyrazí,“ rozhodl Ashante a vyrazil na bar zaplatit útratu a objednat pokoje.

Poté si všichni popřáli dobrou noc a šli odpočívat. Ani jeden nemohl pořádně spát a tak se ráno sešli v lokále již kolem šesté hodiny ranní. Nepřekvapilo je, že Tom už pobíhá kolem a má pro ně připravenou snídani. Jídlo, které by si jindy pomalu vychutnávali, do sebe doslova naházeli. Tak moc se těšili na prozkoumání pozemků, na kterých brzy vystaví magickou školu. Ještě jednou poděkovali Tomovi za jeho služby a poté se společně přemístili.

Během chvíle stáli na zeleném palouku. Po jedné straně se rozlévalo ohromné jezero, druhou stranu ohraničoval les, který dýchal tajemstvím. Přesto jejich zrak upoutalo něco jiného. Přímo před nimi se tyčila skála, která danému místu vévodila. A tehdy, aniž by kdokoliv promluvil, věděli, že právě na té skále postaví hrad, který bude sloužit po mnohé generace k výchově mladých čarodějů a čarodějek.

2 komentářů

  1. Kat
    Čvn 15, 2022

    Příběh jsem zhltla, pomalu ani nedýchala a po těle mi přeběhla husina. Moc se těším! 🙂

  2. Ansí
    Čvn 15, 2022

    Koukám, kolik už jsem toho stačila zapomenout. 🙂

Odeslat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.