* Strážce – kapitola 5 – Slunce *

* Strážce – kapitola 5 – Slunce *

Sefrénie sice cítila, že se přemisťovala, ale měla pocit, že se něco pokazilo. Zase všude kolem ní byla tma, kterou ozařovalo jen slabá záře měsíce, který navíc pomalu mizel za temným mrakem.

„Pitomej kámen,“ ulevila si a vzteky ho zahodila. Teprve poté jí došlo, že to nebyl dobrý nápad. Pokud k přemístění nedošlo, bude ho znovu potřebovat. A hledat ho za tmy nebude nic snadného.

* Strážce – kapitola 4 – Země *

* Strážce – kapitola 4 – Země *

Albus si myslel, že je připraven na všechno. Před přemístěním si v duchu opakoval všechna obranná a útočná kouzla, která by se mu mohla přijít vhod. Jakmile se ocitl na neznámém místě, na vše rázem zapomněl.

* Strážce – kapitola 3 – Strom *

* Strážce – kapitola 3 – Strom *

Přemisťování neměl nikdy moc rád. Nesnášel ten pocit, že nemá něco ve vlastních rukou. Byť samozřejmě přemisťování bylo plně v jeho rukou… Respektive mysli. Jenže tohle bylo jiné. Poprvé se přemisťoval na místo, které neznal. Vkládal důvěru do slov a kouzel ženy, kterou skoro neznal. Albus jí však důvěřoval a považoval za svoji letitou přítelkyni. A tak Ashante udělal to samé.

* Strážce – kapitola 2 – Nebe *

* Strážce – kapitola 2 – Nebe *

Sefrenie se přemístila a zalapala po dechu. Stála v absolutní tmě. Mohla si dokola říkat, že jí nic nehrozí. Ale od dětství měla ze tmy hrůzu. Už si ani nevzpomínala, co jí vyvolalo. Hlavní bylo, že se s ní naučila bojovat. A tak zavřela oči – byť to vlastně bylo zbytečné – a začala zhluboka dýchat. Pomocí dechových cvičení dokázala postupně najít svůj vnitřní klid.

„Tak jo, Sef, to dáš,“ povzbuzovala se potichu. „Je to jenom tma. A ty jsi čarodějka, tak proč si u Merlina nevyčaruješ světlo!“ vykřikla, praštila se do čela a sáhla po hůlce.

* Strážce – kapitola 1 – Jezero *

* Strážce – kapitola 1 – Jezero *

Ticho, které je spojovalo, nechtěl nikdo z nich narušit. Mlčky tak vystoupali do kopce, kde si uvědomili, že ve skále jsou přirozené schody. Opatrně vyšli kam jim skála dovolila. Najednou se ocitli na plošině, kterou od jezera nemohli spatřit.

„Perfektní. Prostě perfektní,“ prolomila nakonec ticho Sefrénie, byť její hlas nebyl víc než jen šepot.