Zoufalství
Z pera Anseioly Jasmis Rawenclav. -*- Je to slastný okamžik. Nejsem, nedýchám. Kolem mne jen tma. Jen mne nenuť brečet. Ne, dneska ne. Dneska jsem mrtvá. Je čas se usmívat. Zeširoka. Vesele! Už se přece nemůže nic zlého stát, ne? Už nikdo neodejde. Už se nic nerozbije. Usmívej se. I když třeba nemáš půlku ksichtu. Ses taky nemusel střílet do hlavy. Polib mne. Ne, opravdu. Polib mne. Oči ti lezou z důlků. S rozkoší se jimi proplétají červi. Ach, no není to krásné? Prý nás sem zaválo zoufalství. Nad životem. Nad světlem… Ale koukni, není to nádhera? Necítím žádnou bolest ani smutek. Konečně můžu otevřít...
Cudnost
Z pera Cinexe Stara. -*- Co se týká samotné čistoty duše, nesmí se v tomto ohledu zapomínat na cudnost. Ta je mnohými považována za ctnost, přitom v paradoxním příkladu můžeme vidět, že pokud by cudností „trpěli“ všichni, lidstvo jako takové neexistuje. Záleží v jakém úhlu se na samotný problém podíváme, ale přeci jen, je to ctnost jakási podivná, protože za mě se to jako cudnost nepozdává. Je ale mnoho lidí, či profesí, kde je cudnost vyžadována a je na ní brána velká zřetel. A to, jestli to oni lidé dodržují, to je již na jejich vlastním uvážení, zdali náhodou nepřetváří cudnost v onu známou neřest.
Lstivost
Z pera Simelie Mallorny. Vše bylo připraveno a stačilo, aby získal jediný podpis. Stará čarodějka byla snadným cílem, již neuměla číst a on oplýval šarmem, který mu pomáhal z lidí vymámit veškerý jejich majetek, aniž by si toho někdo všimnul. Naposledy použil šarm na svou poslední oběť a přisunul jí dokumenty blíže. Ta ani na okamžik neváhala a s úsměvem mladíkovi podepsala vše, co si žádal, aniž by si pořádně přečetla, oč jde. Za pár minut už mladík vycházel z domku stařenky a v duchu si spokojeně mnul prsty a plánoval si, jak s nově získaným majetkem naloží. Dnes si opravdu velmi dobře...
Cudnost
Z pera Viljy Carrie Dechant. -*- Lesní král rád s družinou satyrů přepadával nymfy, když se koupaly. Kradli jim roucha a naoko rozzlobené nymfy s nimi dováděly. Jednou si král všiml žínky, která zůstala ve vodě, jen hlava jí vykukovala mezi lekníny. Divil se, že jí společnost krále lesa není dost dobrá. „Vážím si tě, pane, ale má nahota není pro zábavu tvých satyrů,“ odvětila. Nymfina cudnost králi vrtala hlavou ještě dlouho. Když si uvědomil, že ho pro myšlenky na ni společnost jiných víl netěší, jal se ji vyhledat, aby si s ní mohl znovu promluvit. Později znovu a pak znovu. Nakonec ji učinil svou...
Pýcha
Z pera Simelie Mallorny. -*- Další den ve škole, se svými kamarádkami se Miranda procházela prostředkem chodeb a sem tam hodila opovržlivý pohled na některou z chudších dívek, kterým tato škola poskytovala své zázemí. Tohle měla být elitní škola a chudáci tady podle Mirandy neměli co dělat. Zrovna si vyhlédla další takovou chudinku a zamířila rovnou k ní. S pokřiveným úsměvem do ní strčila, až dívka málem upadla. Miranda se na ní pozorněji podívala a zjistila, že jde o novou dívku. Ta ještě nezná zdejší pravidla, ale Miranda jí je velmi ráda vysvětlí, ona je zde královnou a všichni chudáci jí musí jít z...