Střídmost
Z pera Cesmíny Hardy. -*- Olivie pocházela z bohaté rodiny, ale to jí nezajímalo. Ona chtěla žít svobodně, nezávisle a užívat si všeho, co jí mohlo udělat radost. Flámovala, brala drogy, holdovala alkoholu a byla jako utržená ze řetězu. Rodiče už nad ní zlomili hůl, ať si dělá, co chce. Oddávala se chvilkovým radovánkám a neznala mezí, až do osudného dne, kdy ji opilou srazilo auto. Po probuzení v nemocnici konečně prozřela. Najednou viděla svůj život v nových barvách. Začala žít zdravě a střídmě. Vrátila se domů a stala se z ní hodná, zdrženlivá a vnímavá dívka, která si vážila všeho dobrého, co může mít.
Lakomství
Z pera Cally Torové. -*- Schovala se s čokoládou do svého pokoje. Věděla, že by se měla rozdělit i s mladším bráškou, ale proč? Raději ji snědla celou sama, aby si náhodou někdo nevzal ani jediný kousek. Odmítala se dělit a její bráška nechápal, kde se to v jeho sestře vzalo. Bylo mu to líto, rodiče je vychovali stejně a on nevěděl, kde se stala chyba a její přátelskost se proměnila v chlad a nepřístupnost. Postupem času se k tomu přidalo i lakomství a on teď klepal na její dveře. Nechtěl čokoládu, chtěl zpátky sestru, kterou znal a měl rád. Neúspěšně. Bohužel ho poslala pryč.
Zoufalství
Z pera Anseioly Jasmis Rawenclav. -*- Je to slastný okamžik. Nejsem, nedýchám. Kolem mne jen tma. Jen mne nenuť brečet. Ne, dneska ne. Dneska jsem mrtvá. Je čas se usmívat. Zeširoka. Vesele! Už se přece nemůže nic zlého stát, ne? Už nikdo neodejde. Už se nic nerozbije. Usmívej se. I když třeba nemáš půlku ksichtu. Ses taky nemusel střílet do hlavy. Polib mne. Ne, opravdu. Polib mne. Oči ti lezou z důlků. S rozkoší se jimi proplétají červi. Ach, no není to krásné? Prý nás sem zaválo zoufalství. Nad životem. Nad světlem… Ale koukni, není to nádhera? Necítím žádnou bolest ani smutek. Konečně můžu otevřít...