Haiku v roce

Slečna Rogerina s lehkostí ulovila bobříka tajemných dálek a vy si můžete přečíst její krásná haiku. -*- leden Zima v půlce je – mrzne až praští. Sněží. Nos se červená. únor Děti venku jsou – naposled se koulují. Mávají zimě. březen Přichází jaro. Zem stále studená je, les se však budí. duben Otepluje se. Je radost v očích dětí. Zvěř má mláďata. květen Vše je v rozpuku. Země hraje barvami. Všude zní jen smích. červen Sladké ovoce. Šťáva stéká po bradách. Sladce voní sad. červenec Horoucí jsou dny. U vody všem skvěle je. Nanuky lížem. srpen Horko spaluje. Do školy se chystáme. Léto končí nám. září S brašnou škole vstříc. Vědomosti sbíráme. Podzim začíná. říjen Zima se blíží. Vítr fouká den co den. Draky pouštíme. listopad Barvy všude jsou. Listy padají...

Autor : dne 09/14/2021 | Bobřík tajemných dálek | 0 komentářů

Zapadá měsíc

Krátká báseň z pera slečny Phillips je tu pro vás. -*- Za černé lesy zapadá měsíc ach, kdepak že jsi, proč nemám tě víc. Zapadá Měsíc, už bude ráno, už nehledám nic, je vystaráno. Za modré hory tam někam v dáli, za ranní zory mlha se valí. Tam někam v dáli pro Tebe zajdu, oba jsme lhali, nechtěli pravdu. Za černé lesy zapadá Měsíc ach, kdepak že jsi, víc nechci...

Autor : dne 09/12/2021 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Voják

Pro svého dalšího bobříka se slečna Rogerina rozhodla pokračovat v příběhu Vzpomínáš… -*- Unaveně jsem se podíval na monitor počítače. Šest hodin. Povzdechl jsem si. Ještě hodinu tu musím vydržet. Pak konečně zavřu, uklidím a půjdu domů. Zatočil jsem se na kolečkové židli, vzal si do ruky rozečtenou knihu a dal se do čtení. Jmenuji se Martin O’Donoughe a v knihovně pracuji už dobrých deset let – co skončila válka. Odešel jsem z armády, nedokázal jsem už dál zabíjet – stalo se tam něco, co jsem nedokázal vzít, nedokázal se přes to dostat. Jsem gay – hrdě to přiznávám. Na bojišti jsem ale musel zabít svého přítele, protože jsme ve válce stáli proti sobě. Vždycky jsem myslel, že bránit ve válce svůj lid je ta nejvyšší pocta. Od toho dne...

Autor : dne 09/10/2021 | Bobřík strachu | 0 komentářů

Protože bagr

I v soutěžích kolegů se objeví krásná dílka, která si zaslouží vydat v naší čítárně. Drabble slečny Daffodily je toho příkladem. -*- Žila byla jedna dívka, která se jmenovala Kopretinka. Žila uprostřed lesů, daleko od hluku mudlů, které zrovna moc nemusela. Seděla na verandě své malé chaloupky a poklidně popíjela kakao, když v tom vyrazil pták sedící na blízkém stromě dost ohavný zvuk. Ne, počkat, to nebyl pták, ale. Merline, vždyť to je nějaký mudla! Jak se proboha dostal až sem, k její zapomenuté chaloupce? Proč by někdo chodil do takových klidných, tichých hlubin, které jsou jen její? No proč? Protože… Bagr! Jasně, zamyslela se Kopretinka, vytáhla hůlku a ze zmateného mudly udělala malý, maličkatý bagr. Bagry měla ráda. Mudly moc...

Autor : dne 09/08/2021 | Ze sálu soutěží | 0 komentářů

Tak ať nemáš průšvih

Další báseň z pera slečny Tery Poe je tu pro vás. A vy můžete hádat, o kom psala tentokrát. -*- Chodí tiše, sleduje tě, dost možná zná i tvé jméno, kožich hrubý na svém hřbetě všechno je jí dovoleno. Všechno vidí, slyší, co se šustne vůkol. Zlo jí z očí čiší, je to její úkol. Nepije a nejí, odskočit si nemusí, hrad je jenom její, zhatí všechny pokusy. Ať jdeš v noci nebo ve dne nebuď tolik udiven, vždycky před tebe si sedne obraz její oživen. Ví kam jdeš a zná tvé kroky. Přihlas se už, no tak! pracuje tu dlouhé roky, pánem jejím –...

Autor : dne 09/06/2021 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů