Obžerství
Z pera Mintaky Orionis. -*- Rakev s jejím tělem nemohli čtyři urostlí muži ani zvednout, natož důstojně odnést k vykopanému hrobu. Vážila skoro dva metráky. Z jejího pohřbu se stala obecní fraška. Přes tři měsíce věděla o tom, že ji tělo požírá rakovina, ale nezměnila ve svém životě nic. Dál celý den ležela v posteli, dívala se na televizi a jedla. Vždyť co by jiného dělala? Jídlo byla její vášeň. Mohla jíst pořád a cokoli. Sladkosti, hovězí maso, křupavé pečivo, italské těstoviny. Všechno tohle milovala. Byla to její jediná radost. Do rakve ji aspoň po týdnech umyli. Ona sama tuhle činnost už několik měsíců...
Víra
Z pera anonymního autora. -*- Každým krokem slábnul více a více. Nebylo ale divu, když ušel takovou dálku. Po několika letech se vrací domů a nemohl tomu uvěřit. Každý den věřil v to, že jeho rodinu ještě uvidí. Věřil tomu už od začátku a nikdy nepřestal. Věřil v jeho návrat domů. Nohy ho pálili, ale čím blíže byl, tím více věděl, že je to skutečnost a on se vrací. Se západem slunce se dostal po několika dnech chůze do své vesnice. Když v okně uviděl svou ženu a děti, slzy mu začali téct z očí. Ne jenom jemu, ale i celé rodině, když ho spatřila.
Hněv
Z pera Rose Daninatali. -*- Uvnitř mě sžírá žár. Tak bolestivý, ale přesto tak silný. Jsem jen kousek od výbuchu. A až to přijde, tak vše kolem mne sežehne oheň mého hněvu a okolí skončí jako Pompeje, úplně na popel. Pevně zavřu oči a vydám ze sebe animální zvuk. Lidé se mi klidí z cesty. Popadnu nejbližší osobu. Je to ona. „Proč? Proč jsi mne tak ranila?“ Odstrčím ji a má pěst skončí ve zdi. Funím jako býk. Ramena se mi chvějí zlostí. Už jsem zapomněl jaké to je, když se probudí to zvíře jménem hněv. Ale od teď z nás budou nejlepší přátelé navždy.