O smutné škrkně

Pojďte se posadit ke slečně Simelii a spolu s bobříkem spánku si vychutnejte pohádku O smutné škrně.

-*-

Žila, byla jedna škrkna, která se světem protloukala jako sirotek. Co je to zlobení vůbec netušila a tak se všem snažila pomáhat. Přišla k první kouzelnické rodině, zaklepala na dveře a jen co jí uviděli obyvatelé, tak jí zavřeli před nosem. Škrknička trochu posmutněla, ale šla to zkoušet dál. Zaklepala tedy na další dveře a chování obyvatel bylo podobné. Tentokrát však odcházela pokropená špinavou vodou. Zkusila to tedy i potřetí, ale jen co zaklepala, už jí hnali koštětem pryč.

Škrknička se smutně sunula světem a pomalu upadala na mysli. Nevěděla, kam se má vydat, a vůbec netušila, proč se k ní kouzelníci takto chovají, vždyť jim nic neprovedla. Jelikož byla sama už od malé škrkničky, tak neznala pověst svého druhu a takové chování od lidí velmi těžce nesla.

Jednou takhle seděla před velkým hradem a přemýšlela, zda má opět riskovat odmítnutí nebo má zkusit, zda tito kouzelníci jí přijmou takovou jaká je. Již se smrákalo a ona stále nenašla odpověď na své dilema, když tu z hradu vyšla jedna slečna v kudrnatými vlasy a koštětem, za ní cupitala jiná škrkna.

Zvedla se tedy a opatrně je následovala až na velké hřiště, kde slečna naskočila na koště a škrkna odhopsala na tribunu, kde rozcupovala zapomenutý papírek a začala ničit obložení lavičky. Naší škrkně toto počínání přišlo tak zajímavé, že zůstala druhou škrknu pozorovat, až nakonec usnula kousek od záškodnice.

Probudil jí až houpavý pohyb a když se trochu rozkoukala, tak zjistila, že jí ona slečna nese v náručí. Když se začala vrtět, tak jí slečna pevněji sevřela a začala zpívat.

Má malá škrničko,
odpočiň si maličko.
Naber sílu na zlobení,
půjde to samo, nic to není.
Tady domov budeš mít,
dělat si co budeš chtít.

Škrkničku píseň uspala, byla po celém dni vyčerpaná a ráno se probudila v červeném pokojíku, kde bylo plno dalších škrken a dvě postele. Ostatní škrkny jí poté vysvětlily, jak se jim tu žije a pomalu jí začaly učit neplechu. A tak malý škrkní sirotek našel svoji novou rodinu na Bradavickém hradě v péči Miry a Newiky a zlobí zde do dnes.