Archives | SubSalix

V barvách rudé stuhy

Slečna Čáryfuková si pro čtenáře připravila další básničku, jejíž zakončení je doopravdy nečekané. -*- V barvách stuh blankytných na větvích stromů se třpytí. Vánice, sníh a dětský smích, občasné vlčí vytí, když sjíždí kopce na saních. To ještě nebylo nic, sotva rozmrzaly stuhy. A mezi dvěma víc, nebyl ani jeden, ani druhý. Jen zázrak tichý v lůně snil kéž by svůj život naplnil. V barvách bílé stuhy, stáhla zima své ostruhy a sotva se to narodilo, všude krásně bílo bylo. Kvetlo v celé ohradě, jak v oslavách na hradě. Pentle bíle po kraji příběh jeho rozhrají. Bylo malé, bylo bílé, kudrnaté, roztomilé. Dva růžky na trkání, čtvero kopyt na běhání a ty uši, oči, nos? Ty ti sluší, jen je nos! Růžolící mašle jabloní smotávaly se v drobné jako...

Autor : Charlie Čáryfuková dne 06/09/2021 | Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Čekání

Slečna Simelie využila plné možnosti a v květnu ulovila i bobříka sta chvil. Jak je vidět, i ztížené podmínky, kdy měla možnost vyjádřit se pouze v padesáti slovech, hravě překonala a my ji jménem čítárny gratulujeme. -*- Vánice venku sílila a Melisiny obavy se prohlubovali, protože Ralf se ještě nevrátil domů. Několik minut se dívala skrze okno v domnění, že ho zahlédne, nic však neviděla. Dveře se najednou hlasitě otevřely a vpustily dovnitř vločky, které následoval Ralf. Melisa nadskočila leknutím, během chvilky však svírala Ralfa v náručí.

Autor : Simelie Mallorny dne 06/07/2021 | Bobřík sta chvil | 0 komentářů

Vzpomínky

Dlouhodobý lov bobříků byl zahájen a my vám s radostí představujeme prvního uloveného bobříka, a to bobříka velikých citů. Zároveň slečně Simelii Mallorny gratulujeme k prvnímu ulovenému bobříkovi. -*- Milostné dopisy plné vzpomínek na šťastnější chvíle. -*- Má krásná Elizabeth, dnes jsem si vzpomněl na okamžik, kdy jsem tě poprvé viděl. Procházela jsi právě po ulici a slunce prosvětlovalo tvé světlé vlasy do barvy zlata. Měla jsi na sobě letní šaty, které se ve vánku mírně nadnášely a tvoje nohy vypadaly, jako by byla nekonečné. Bez dechu jsem sledoval, jak se blížíš ke mně a když jsi na malý okamžik na mne spočinula pohledem, věděl jsem, že moje srdce ti bude navždy patřit. V tu chvíli jsem pochopil, že jsem ztracen. Vyhlížel jsem poté z obchodu...