Zimní probuzení

Až si přečtete double drabble sepsané panem Nebelbrachem pro bobříka sta chvil, i vy budete mít chuť namísto auta vyrazit kus pěšky… -*- Místo zaparkovaného auta uviděl hromadu zmrzlého sněhu. Došlo mu, že než se prokopávat k vozidlu a rozmrazovat jej, bude rychlejší nasadit běžky, zajet do vesnice a sednout na autobus. Svlékl, co měl na sobě, dal si to do batohu, oblékl sportovního oblečení, batoh si hodil na záda a vyrazil. Příliš nespěchal, věděl, že nejbližší autobus jede za půl hodiny. Konečně tak měl možnost prohlédnout si krajinu, která obklopovala dům, jejž si se ženou koupili před půl rokem. Vzal to lesem. Po levé ruce spatřil krmelec a u něj stádo srnek. Po ruce pravé skrz stromy prosvítal výhled na protější zasněžené kopce. Polekal zajíce, který...

Autor : dne 01/25/2021 | Literární bobříci, Bobřík sta chvil, Ze STOklas | 0 komentářů

Boží mlýny melou pomalu, ale jistě

Co říct o příběhu sepsaném slečnou Miou pro bobříka ponaučení, aniž by se vysvětlila pointa příběhu? Snad jen – příjemné počtení! -*- V Zeleném lese se měla zvířátka dobře. Dobře mezi sebou vycházela a nebyly mezi nimi žádné spory. Tedy až do té doby, než se do lesa přistěhoval velký vlk. Měl sebevědomí na rozdávání, na každého se díval spatra a toužil po uznání a moci. Chtěl v Zeleném lese vládnout. Jenže zvířátka nechtěla žádného vládce, nepotřebovala ho. A vlka tím pádem nechtěl nikdo poslouchat. Ten se rozhodl, že si svůj respekt vybuduje strachem. Pravidelně se stávalo, že si vyčíhal osamělé zvířátko, chytl ho za kožich za krkem, odtáhl do svého doupěte, kde ho bil a vyhrožoval mu smrtí, pokud ho nebude uznávat jako krále lesa. Pak ho zuboženého...

Autor : dne 01/25/2021 | Literární bobříci, Bobřík ponaučení | 0 komentářů

Nerozluční

Lásku necítí jen lidé, ale i němé tváře. A o takové lásce sepsala příběh pro bobříka velkých citů slečna Bibi. -*- Byla to láska na první pohled – vlastně – na první  štěknutí. Trávili spolu již nějaký čas na ulici a zkoumali, kde je možné se zadarmo najíst a kde je poženou koštětem či za nimi ještě přihodí nějakou nadávku či kámen. Konečně – támhle – tam jsou lidé, a dokonce se na ně usmívají a nabízejí jim kousek jídla. „Haf – pohni se,“ pobízela Jasmí svého kamaráda Arsího a postrkovala ho kupředu. Bylo to ještě nemotorné štěně, a ona neměla to srdce nechat ho na ulici samotného. Starost o něj jí snížila její obezřetnost, a tak ji síť padající na oba z výšky překvapila. Do útulku je přivezli společně. Dostali kotce vedle sebe. Jasmí byla vystrašená, život...

Autor : dne 01/25/2021 | Literární bobříci, Bobřík velkých citů | 0 komentářů