Život pod Vrbou

Deváté kolo lovu bobříků zahájila slečna Petromila, která sepsala báseň o životě pod naší milovanou vrbičkou. -*- Bobři se rádi tulí, strom padne než bys řekl bobr, je jedno, jaký je kdo obr, když mají neskutečnou vůli. Život bobří je krásný, vrbové proutí rádo se sklání, madam Eillen je jejich paní. I když zdá se nám nejasný. Tančit ve větru, smát se jen, pod hladinou vody, vedou tajné bobří schody, bobři jsou šťastní celičký den.

Autor : dne 01/11/2021 | Literární bobříci, Bobřík veršů, Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Bobřík je nej

Jako poslední příspěvek osmé kola jsme si nechali krásnou báseň od slečny Bibi, která nám připomíná to, co už dávno víme. Bobřík je prostě nej. A bobřík volnosti to jen potvrzuje. -*- Bobřík ráno vesele z postýlky vyskočí, Okamžitě se mu štěstím očička protočí. Bude dneska počasí akorát pro práci? Říká bobr a přemýšlí hlavně o legraci. I ty bobře fikaný, pracovat se ti nechce? Kárá máma bobříka a plácne ho lehce. Já jsem to tak nemyslel, hráze stavím rád, Ejhle – tuhle plave kláda – postavím z ní hrad. Na to konto, v tom okamžiku, bobr vymyslel elektriku. Elektrika pracuje, bobr šťastně tancuje. Já jsem bobr, já jsem král … a já nevím, jak je to...

Autor : dne 01/11/2021 | Bobřík volnosti, Literární bobříci | 0 komentářů

Mé já

Příběh pana Cinexe pro bobříka strachu je sice kratší, ale to nic nemění na faktu, že má pořádnou atmosféru a vy byste si jej neměli nechat ujít. -*- Procházím temnou uličkou mezi panelovými domy. Všude světla pouličních lamp, co prosvěcují tu noční hustou mlhu. Co krok, to větší pocit strachu. Proč vlastně? Přemýšlím nad tou paradoxní situací. Láska k tajemným chvílím a temným místům, ale zároveň husí kůže všude na těle, která je nechtěná. Zrychluji krok. Mou cestu lemují staré opuštěné domy. Okna beze skel, rámy bez dveří, domy bez duše. Světla lamp si pohrávají se stíny popraskané omítky. Podívám se na pravou stranu a domy nikde. To už jsem tak daleko od města? Otočím se. V dáli ve světle ho spatřím. Začínám opět zrychlovat krok a on také. Zahnu do postranní...

Autor : dne 01/11/2021 | Literární bobříci, Bobřík strachu | 0 komentářů