Odvážný zajíc

Příběh ne s jedním, ale hned třemi morálními ponaučeními jakožto první příběh osmého kola lovu pro bobříka ponaučení sepsal pan Nebelbrach. -*- Téměř všichni mají zajíce za zbabělé tvory. Jednomu z nich to velmi vadilo. Navštívil proto starého jezevce, o němž bylo známo, že každému rád poradí, a zeptal se ho, jak by mohl nejlépe projevit svou odvahu. „Víš, zajíci, já ti samozřejmě rád poradím. Největší odvaha je říkat za všech okolností pravdu. Kdo to dělá, je všemi ctěn. Ale musí to dělat skutečně poctivě.“ Zajíc si radu dobře zapamatoval a rozhodl se, že se jí bude řídit. Šel domů a po cestě potkal vránu, která se pokoušela zpívat. „Ty odporně krákáš,“ řekl jí. „Nezdvořáku,“ odpověděla vrána a klovla ho. Byl rád, že projevil svou odvahu a poctivě řekl pravdu...

Autor : dne 01/06/2021 | Literární bobříci, Bobřík ponaučení | 0 komentářů

Krásný rok

Bobříci už si zvykli na tajemného autora, který nesundává z tváře masku. Vědí, že maska znamená jediné. Další krásný příběh. Nebo v tomto případě dvanáct krásných haiku pro bobříka tajemných dálek -*- Leden Světelná záře příchod nových zážitků nastal Nový rok Únor Přibývá sněhu čas pochmurných večerů zmrzlé úsměvy Březen Sněhulák prchá zvuky lesa a ptáků časy jarních dnů Duben Žerty a šprýmy zima, slunce, chlad a déšť zelené listy Květen Koláče práce závan vůně ohniště velké lásky čas Červen Paprsek slunce křik slábne, až už není nastává léto Červenec Písečné hrady dny štěstí a radosti nových zážitků Srpen Posvátné stíny zvuk vodních radovánek slunce odchází Záři Vítání dětí plné školní lavice ach, babí léto Říjen Hořící svíčka zem pokrytá kaštany knižní večery...

Autor : dne 01/06/2021 | Literární bobříci, Bobřík tajemných dálek, Z Vergiliova stolu | 0 komentářů

Mlha

Také jste si někdy při pohledu na hustou mlhu říkali, že v ní musí být něco děsivého? Ne? Po příběhu, který slečna Newika sepsala pro bobříka strachu si to zaručeně budete říkat. -*- Ruiny výzkumného ústavu vprostřed ničeho obklopovala přízračné mlha. Čtyři vojáci se speciálním výcvikem v ní zmizeli, jakoby nikdy nebyli. Byla půlnoc, a do jinak tiché temné letní krajiny se zařízl výkřik a několik výstřelů. Bohužel, rány šly do prázdna a muž, ještě před chvílí se plížící vedle svých bratrů ve zbrani, byl pryč. Ne na dlouho. Než se čehokoliv nadáli, tělo s rozervanou hrudí dopadlo do trávy, jako pár hodin zpět ranní rosa. Žuchnutí doprovázené odporným křupnutím značilo, že už jsou jenom tři. Uběhlo několik vteřin, během kterých se vzduch prosytil hrůzou....

Autor : dne 01/06/2021 | Literární bobříci, Bobřík strachu | 0 komentářů