Co dál?
Na otázku „Co dál?“ nám odpoví slečna Charlie Ann Whitaker ve společnosti bobříka veršů. -*- Scéna plná léček, lstí každá duše masku mívá a mrazivý chlad, co jímá nitro do svých čelistí. Ve skrytu doupěte krčí se ve strachu a vzduch plný pachu raněného zvířete. Co s námi bude? Za týden, den? Co teď? Jsem sám? Co dělat mám? Jak zas vstát? Zahnat ten zlý sen? Ztuhlý, neschopen kroku jako sloup, z mramoru socha. Podívejte na slabocha čelíc tornáda oku. Jizvy na duši, Srdce tiše krvácí, byli jsme hlupáci, pláč nám nesluší! Okovy tíží, táhnou dolů k obrazu na hladině, jak chůze po kladině, půjdeme tentokrát též...
Elevator pitch
Slečna Gita Hrdličková v třetím kole úspěšně ulovila bobříka volnosti. Příběh o tom, co se může přihodit v obyčejném výtahu. -*- A to byste nevěřil, co se mi stalo. Přivolám si tlačítkem výtah, jako už tisíckrát předtím. Čekám a čekám. Najednou si vedle mne stoupne taková podivná existence, ani nevím, odkud se vzala, a tak čekáme oba dva. Výtah pořád ne a ne přijet. Ten vedle mě se ušklíbne a povídá: „Byl snad v nebi, ne?“ „Vypadá to tak,“ odtuším. „Poslední dobou to odtamtud ale čím dál tím víc trvá.“ Tvářím se, jako kdyby to bylo normální, jezdit výtahem do nebe a zase zpátky. Nemám z toho dobrý pocit, zvlášť když ten druhý pokývne hlavou: „Taky bych řekl. Měli by to promazat.“ Konečně přijede výtah a my nastoupíme. „Kam to bude?“ ptám se. Stojím hned...
Cesta do práce
Druhé kolo lovu bylo úspěšné a podařilo se ulovit i bobříka budoucích dnů, na kterého si v prvním kole nikdo nevšiml. Úplně prvním úspěšným lovcem tohoto bobříka se stal pan Cinex Star. -*- Rok 2522 Země Lokace – NewYork II (okres bez nákazy) Tenkrát jsem se probudil asi v šest hodin ráno. Slunce nad věží Empire reconstructu teprve vycházelo. Z oken bylo vidět za hranice tý hnusný několika desítek metrový zdi a za ní se v oceánu odráželo to ranní slunce. Vstal jsem z postele, zavolal Nea, aby mi udělal kafe a šel jsem se mezitím obléknout. Mezitím co mi moje robotická kopie připravovala snídani, jsem si došel na NY Boulevard pro HoloNews, ať se mám u jídla na co koukat. HoloNews, takový ty rádoby starý noviny s hologramem. Po jídle jsem si šel opláchnout...
Bouře v zimě
Bobříka volnosti se v třetím kole rozhodla ulovit slečna Trixie Deliah Sinclair. -*- Bylo, nebylo. Teda spíše bylo, než nebylo. Bratr a sestry z jedné smečky se rozhodli, že si uspořádají menší hru. Hru na schovávanou. Bratrovi to sice nebylo po chuti, prohlásil, že to je hra pro malá prťata. Ba, nebylo mu to nic platné, byl přehlasován. Brblal ještě chvíli, ale to bylo vše, co s tím mohl dělat. Bratr prohlásil, ať se sestry schovají první. Byl skvělý stopař a věřil si, že je dovede rychle najít. Brzy se ukázalo, že to nebude jednoduché. Bráška čekal, až se schovají a pak je vyrazil hledat. Byl čestný a vychovaný, proto se nesnažil o podvod. Během hledání se obloha zatáhla a začalo sněžit. Bouře se blížila mílovými kroky. Bratr přidal do běhu a u toho naléhavě...
Zrození
Předchozí příběh byl trošku delší, proto nám dovolte předložit vám nyní drabble slečny Trixie Delilah Sinclair, která v druhém kole úspěšně ulovila bobříka sta chvil. -*- Ticho, občas protne prudká série ostrých krátkých nádechů a výdechů. Krůpěje potu se lesknou na mohutném těle. Křik se stupňuje a od pusy unikají drobné obláčky páry. Ruka, křečovitě drží ocas patřící k tělu, jak kdyby na tom závisel její život. Dívce po tváři stékají slzy od námahy, ale nevzdává se a znovu a znovu bojuje s onou silou o život. „Prosím, ať je naživu a v pořádku,“ prolétne každému v místnosti hlavou. Přichází poslední stah, poslední záchvěv bolesti, poslední výdech unavené matky, která vyčerpaně položí hlavu na zem. Na zemi se třese černé hříbě. Za okny padá novoroční...