Elevator pitch

Slečna Gita Hrdličková v třetím kole úspěšně ulovila bobříka volnosti. Příběh o tom, co se může přihodit v obyčejném výtahu. -*- A to byste nevěřil, co se mi stalo. Přivolám si tlačítkem výtah, jako už tisíckrát předtím. Čekám a čekám. Najednou si vedle mne stoupne taková podivná existence, ani nevím, odkud se vzala, a tak čekáme oba dva. Výtah pořád ne a ne přijet. Ten vedle mě se ušklíbne a povídá: „Byl snad v nebi, ne?“ „Vypadá to tak,“ odtuším. „Poslední dobou to odtamtud ale čím dál tím víc trvá.“ Tvářím se, jako kdyby to bylo normální, jezdit výtahem do nebe a zase zpátky. Nemám z toho dobrý pocit, zvlášť když ten druhý pokývne hlavou: „Taky bych řekl. Měli by to promazat.“ Konečně přijede výtah a my nastoupíme. „Kam to bude?“ ptám se. Stojím hned...

Autor : dne 10/23/2020 | Bobřík volnosti, Literární bobříci | 0 komentářů

Cesta do práce

Druhé kolo lovu bylo úspěšné a podařilo se ulovit i bobříka budoucích dnů, na kterého si v prvním kole nikdo nevšiml. Úplně prvním úspěšným lovcem tohoto bobříka se stal pan Cinex Star. -*- Rok 2522 Země Lokace – NewYork II (okres bez nákazy) Tenkrát jsem se probudil asi v šest hodin ráno. Slunce nad věží Empire reconstructu teprve vycházelo. Z oken bylo vidět za hranice tý hnusný několika desítek metrový zdi a za ní se v oceánu odráželo to ranní slunce. Vstal jsem z postele, zavolal Nea, aby mi udělal kafe a šel jsem se mezitím obléknout. Mezitím co mi moje robotická kopie připravovala snídani, jsem si došel na NY Boulevard pro HoloNews, ať se mám u jídla na co koukat. HoloNews, takový ty rádoby starý noviny s hologramem. Po jídle jsem si šel opláchnout...

Autor : dne 10/23/2020 | Literární bobříci, Bobřík budoucích dnů | 0 komentářů