Hlas srdce

Dovolte mi představit vám dalšího z řady lovců. Slečna Indris Elwinor bez zaváhání ulovila bobříka cizích světů.

-*-

Diane pomalu otevřela oči. Byla překvapená tím, že vůbec dokázala usnout, protože po velkou část noci se jen neklidně převalovala na lůžku. Nebyl to nijak vzácný jev, protože i když starší kněžky doporučovaly adeptkám, se před zkouškou dostatečně osvěžit spánkem, málokterá dívka mohla usnout. Na to byla pro ně zkouška příliš důležitá.

Diane se ve vzpomínkách zatoulala o několik roků nazpět. Byla jen malou holčičkou, když byla rodiči přivedena na tento posvátný ostrov, aby se stala kněžkou. Na rodiče si již téměř nepamatovala, jejich tváře s postupujícími roky vymizeli z její paměti. Její rodinou se stalo společenství žijící na ostrově Asger.

Život zde plynul v rytmu ročních dob a obřadů, uctívajících Velkou Čarodějku. To ona byla matkou celého světa, dávala život a také jej dovedla brát, byla stvořitelkou i ničitelkou. Kněžky žijící na posvátném ostrově Asger byly jejími služebnicemi a staraly se o šíření jména Velké Čarodějky do všech koutů země.

Diane, stejně jako ostatní učednice (někdy se jim říkalo čekatelky), vykonávala všechny práce, které byly potřeba a pomáhala tak kněžkám v jejich úkolech. Kromě těchto povinností se také učila a připravovala na budoucí život kněžky. Ten měl různé podoby podle toho, čemu se daná kněžka věnovala. Některé byly obdařeny darem předpovídat budoucnost a provádět různé věštby. Jiné byly skvělými kuchařkami a bylo jim umožněno seznámit se se starými recepturami. Další vynikali ve tkaní a vyráběly nádherná roucha a goblény, uctívající jméno Velké Čarodějky.

Nejvíce ceněné však byly léčitelky. Měly dar ulevit lidem od bolesti, zahnat nemoci a jejich rady v sobě nesly velikou moudrost. Jejich znalosti byly obrovské, od různých zaříkávacích formulí, přes využití rostlin a hub až po vaření léčivých odvarů.

Diane velmi toužila stát se léčitelkou. Již od mala v sobě cítila, že pomáhat lidem je to, co by ji naplnovalo. Ale studium léčitelství bylo ze všech nejnáročnější. Jen ty nejlepší prošly zkouškou a mohly se tak zařadit po bok Godrun, nejlepší léčitelky která nyní na ostrově žila.
Zvuk zvonu ohlásit počátek nového dne. Dne zasvěceného závěrečným zkouškám. Diane vyšla z příbytku čekatelek a došla k posvátnému kameni. Kromě ní už tu čekaly další tři dívky. Mezi nimi i její kamarádka Gael. Každá z nich se měla podrobit jiné zkoušce, podle povolání, které si zvolily. I jejich úkoly byly jiné. Každé z nich jej sdělila předchozího večera jedna z kněžek.
Nyní zbývalo jediné. Po přijmutí požehnání od nejvyšší velekněžky zbývalo dívkám pouze splnit zkoušku.

Diane vedla její cesta do lesa. Sebou měla pouze trochu vody z posvátného pramene, stříbrný nůž a látkovou loktuši. Jejím úkolem bylo dojít do lesa a zde nalézt bylinu, která by byla pro společenství nejpotřebnější.

„Ale jak poznám, která to má být?“ ptala se Dianne předchozího večera, když jí byl úkol oznámen. „Každá z rostlin je přeci potřebná, každá jiným způsobem.“

Kněžka se jen usmála a řekla: „To poznáš svým srdcem. Věř Velké Čarodějce, ta tě povede. Ale pamatuj. Věci, které dostaneš sebou, nesmíš použít k jinému účelu. Voda z pramene je mocná a nelze s ní plýtvat. Stříbrného nože se nesmí dotknout ani jediná kapka krve, jinak bude navždy znečištěn. A cenná látka, do které rostlinu zabalíš, nesmí přijít o svou celistvost. To je vše, co ti mohu říci. Kéž tě duchové chrání.“

Nyní, když Dianne procházela lesem, byla čím dál více nesvá. Její zrak viděl již tolik rostlin, ale kterou zvolit. Její srdce mlčelo a ona tak musela jít dál.

Najednou ji kroky zavedly na mýtinu. V trávě zde leželo malé dítě, zraněná holčička. Dianne najednou nevěděla co si počít. Děvčátko mělo na noze ošklivou ránu, která hodně krvácela. Co si počít? Dianne sebou neměla nic, čím by jí mohla pomoci. Ale nemohla ji tu přece takto nechat. Široko daleko nikdo jiný nebyl a bylo jasné, že Dianne je jediná, kdo může dívce pomoci.

Na moment zavřela oči a zeptala se svého srdce, co si má počít. A dostala přesně tu odpověď, o které byla přesvědčená, že je správná. Rozhodla se ignorovat hlas rozumu, který jí říkal, ať nezahazuje roky tvrdé práce, pro jedno děvče, které ani nikomu chybět nebude.

Byla rozhodnutá. Poslechla hlas svého srdce. Byla pevně přesvědčená, že Velká Čarodějka by její jednání pochopila. Byla přeci matkou všech bytostí.

Přiklekla k dívce a omyla ji ránu vodou z posvátného pramene. Dívka se probudila a upřela na Dianne své velké modré oči.

„Nemusíš se bát, pomohu ti,“ řekla Dianne a nařezala pomocí nože z loktuše cáry plátna. Těmi začala pomalu ovazovat ránu, tak aby byl obvaz dostatečně silný, ale zároveň nezpůsoboval dívce bolest.
Nyní již zbývalo jen dostat dívku do bezpečí. Dianne bylo jasné, že bude muset dívku nést. Ta byla sice lehounká, ale cesta byla dlouhá a bylo třeba konat mnoho zastávek.

Z lesa se dostaly až k večeru. Slunce už zvolna zapadalo a čas vyměřený pro splnění zkoušky se chýlil ke konci. Vyčerpaná Dianne došla až k posvátnému kameni a pak se zhroutila vysílením.
Probudila ji žízeň. Ležela ve své posteli a za okny již zářily hvězdy.

„Vítej, sestro mezi léčitelkami,“oslovil ji hlas Elreth, vrchní léčitelky.

„Ale jak je to možné? Já přece…“

„Zkoušku jsi splnila. Poslechla jsi své srdce a upřednostnila prospěch jiných před svým vlastním. Ta dívka, kterou jsi zachránila, prokáže mnoho dobrého našemu společenství. Věštkyně viděly, jak se stane jednou z nás. Takže jsi v lese opravdu našla tu nejpotřebnější rostlinu, i když ne z rodu květin, ale lidského. Cesty Velké čarodějky jsou tajemné, ale vedou nás správným směrem. Nyní ale musíš odpočívat.“

Dianne zavřela oči a pomalu se snažila pochopit vše, co se dnes událo. Uspěla při zkoušce, protože poslechla hlas svého srdce. Její přání se splnilo, stala se léčitelkou.

Redakční úpravy provedla Eillen McFir Elat