Hajný a jeho těžký den v lese

Přijde vám, že jste se málo zasmáli u příběhů? Třeba vás rozesměje slečna Marisa Missy Moon se svým uloveným bobříkem smíchu.

-*-

Jednoho krásného rána se  hajný Jiránek probudil a šel jako vždy na prohlídku po lese, jako to dělával vždycky. Samozřejmě, že při těchto obchůzkách měl vždy s sebou svého psa Azora. Zabalil si s sebou brašnu s jídlem a pitím. Kdyby tušil, co se mu dnes přihodí, do lesa by se určitě nevydal. Po pár minutách obcházení se opřel o strom a rozhodl se, že si trochu odpočine. To však neměl dělat. Jen co zavřel oči a lesem se začalo rozléhat chrápání, připlížila se k němu lesní zvěř, a když zjistila, že hajný usnul tvrdým spánkem, začala mu vyvádět lumpárny.

Zajíc spícímu hajnému sundal botu a přesvědčoval ježka, že je to moderní druh bydlení a že se mu tam bude líbit. Ježek to však razantně odmítl. Prohlásil, že v tak zamořeném obydlí nevábnou vůní bydlet nebude. Medvěd zatím kontroloval obsah brašny a vyjedl všechno jídlo. Liška popadla láhev s vínem a vypila ji celou za pár vteřin. Začala škytat, a aby nezačala dělat vyrvál, tak ji zajíc dal čichnout k botě a liška omdlela. Omdlelou lišku medvěd odtáhl do jejího brlohu a zatarasil jí vchod, aby hajného neprobudila. Hajného pes se však začal probouzet tak si ho vzala na starost myška s jelenem. Myška odlákala Azora kousek dál a pak to dokončil jelen. Vyřítil se na Azora s parůžky napřed. Azor se bál, že ho jelen nabere a začal utíkat, co mu nohy stačily. Když viděl, že se jelen otočil, schoval se Azor za nejbližší křoví a celý se třásl strachy. Veverka zatím na vše dohlížela a měla za úkol hodit po hajném šišku, kdyby se probouzel. Největší pochvalu dostane, když se trefí hajnému přímo do obličeje. Medvěd si všiml, že na stromě má hajný pověšenou flintu. Tak jí popadl a zauzloval ji hlaveň, aby se případně hajný netrefil, kdyby začal střílet. Liška se však z brlohu přeci jen vyškrábala a začala zpívat:

„Už troubějí…škyt….už troubějí…škyt…..na horách….škyt….jeleníííííí!….Škyt.“

Hajný se začal probírat a veverka se mu trefila šiškou přímo do nosu. 10 bodů pro veverku. Hajný se vyškrábal na nohy tak mu zajíc dal před nos botu jako lišce. Hajný se skácel k zemi. Zvířátka mezi tím dolumpačila a rozutekla se do všech koutů. Azor, když zavětřil, že vzduch je čistý doběhl k pánovi a olízal mu obličej. Hajný se probral, podrbal se na hlavě a snažil se utřídit si myšlenky. Rozhlédl se kolem sebe a spatřil to nadělení. Jedna jeho bota se bůhvíproč válela u křoví, flaška od rumu se válela u jeho nohy, jídlo všechno pryč a z nějakého nevysvětlitelného důvodu ho strašně bolel nos. Někdo mě napadl, ale kdo? – přemítal –

Určitě nějaká podivná stvoření. Že bych měl strašidelný les? – plácl se do čela – No jistě určitě to bude tak. A já z toho udělám něco, jako pouťovou atrakci lidi se jen pohrnou! Všude rozestavěl cedule s nápisy: Pozor létající šišky, Nošení jídla, zbraní a psů jen na vlastní nebezpečí, Alkoholikům vstup zakázán! Přinesl si před vstup do lesa budku a vybíral vstupné od zvědavých kolemjdoucích.

Les se stal známějším víc jak Disney land a byl strašidelnější než Dům hrůzy. Zvířátka však nikdy nikomu ani hajnému neprozradila, že to byla celou dobu ona a že nejsou ani strašidla ani podivná stvoření. Hajný to ani vědět nechtěl. Hlavně, že mu to skvěle vynášelo. Tu šiška salámu, tam košík hub, pár sklenic s marmeládou a jiné rozličné pochutiny. I Azor nepřišel zkrátka. Lidé mu nosili kosti, masíčko, šunku a gumové míčky na hraní. Ten les je tam snad do dnes, ale ještě pořád nikdo neví o tomto velkém tajemství, které skrývá.

Redakční úpravy provedla Eillen McFir Elat