Bouře jménem Avaes

Povídka do soutěže Imbolc Pod vrbou. * Avaes seděla a dívala se z okna. V nalezinci slečny Blackburnové totiž žádné svátky nikdy neslavili. Nalezinec byl v Karpatech, byla to velká, šedá budova skoro bez oken, plná dětí, které neměly kam jít. Avaes byla jednou z nich. Byla to malá, osmiletá dívenka s černýma očima a nosíkem malým jako desetník. V nalezinci byla už od narození a nenáviděla to tam více, než kdokoli jiný. Často, když už všechny děti ulehly do tvrdých, nepohodlných postelí, počkala a vykradla se na chodbu. Šla bosa, jen v noční košili a tiše jako myška. Ale i když věděla, že pokud na ni někdo přijde, bude potrestána, stálo jí to za to. Chvilku chůze od jejího pokoje totiž bylo veliké okno s výhledem do vesnice. Vesnice. Tak moc si přála se po ní...