Probuď se, nebo zemřeš – 1. kapitola

Příběh sepsaný do Spisovatelského klání… * Ještě kousek! Ještě chvíli musím vydržet! Jak jsem mohl být tak slepý? Honilo se mi hlavou. Moje myšlenky běžely jen o něco málo rychleji než já. Pokud budu jen trochu pomalejší, stane se mi to osudným! Cítil jsem, co mě pronásledovalo? Nebo to snad bylo jen v mé hlavě? Ještě jeden krok! A ještě jeden! Jak jsem to mohl dopustit? Pomyslel jsem si. Únava a bolest svalů mi zalézala až do morku kostí. A vtom mě to udeřilo. Jako rána do hlavy, pokud nebyla opravdová. Nezáleželo na tom. Je pozdě, rezignoval jsem, a bylo to to poslední, co jsem si pomyslel.   O 24 hodin dříve „Vstáváme!“bylo to první co jsem slyšel jako už skoro každé ráno. „No tak šup… Nemáme tolik času. Za 10 minut tě čekám...