Třinácté okénko: (Ne)splněné vánoční přání

Ve čtvrtečním adventní zastavení Vám vrba předkládá příběh, jemuž bývá v čase vánočním častým němým svědkem. Drabble pro Vás sepsala Siny de Sorrow… * Netrpělivě přešlapovala skrytá ve stínu vrby. Kde je? Ztratil se dopis cestou? Opozdila se moje sova? Už dávno tu měl být! Nakonec se zoufale opřela o zasněžený kmen. Slzy jí zaplavily oči. Nemá mě rád… Tak je to! Se zoufalstvím zahodila malou krabičku a rozběhla se pryč. O chvíli později k vrbě dobíhá mladý muž a udýchaně se rozhlíží. Najednou ho cosi zaujme u kořenů vrby. Zabalený dárek. Tak přece ten dopis nebyl omyl. Nebo sen. Miluje mě! V srdci ucítil nával radosti. Ať už je kdekoliv, najdu ji! A s tou nadějí se chlapec vydal zasněženou závějí k hradu. Redakční úpravy provedla Helenia...

Autor : dne 12/13/2018 | Z adventního kalendáře, Ze STOklas | 0 komentářů

V zajetí emocí

Třicátý třetí díl sepsaný na téma Emoční kolika. * Vypravěč skrz dvě brány pozoroval hořící město. Věděl, že požár je jen jedním z těch historických mezníků, které město přečká. Vzpomněl si na Salix. Pocítil nesnesitelnou bolest z její ztráty. Poté si představil Janův výraz. Jeho tělo zaplavila naděje a víra. V další vzpomínce uviděl Aloise. A do toho víru se přidala bojovnost. A pak si vzpomněl na bratra, který čelil hořícímu peklu. Odhodlání bylo poslední emocí, jež se hlásila o místo. Stál a na pohled vypadal jako bezcitná osoba. Ale uvnitř něj byly propletené emoce, jež mu způsobovaly neskonalou bolest. Doufal, že až zachrání bratra, konečně vytrysknou na povrch. Redakční úpravy provedla Helenia...

Autor : dne 12/13/2018 | Město moře a železa, Ze STOklas | 0 komentářů