Sedmé okénko: Vánoční okamžik

Třpytivých vánočních chvilek a zastavení není nikdy dost. To dnešní o stu slovech Vám skrze vrbové adventní okénko posílá Emily Smith. Užijte si jej… * Pomalu se stmívá a z nebe neúnavně padá bílý prašan, který se ve svitu lamp mění na zlaté slzy. Praskání ohně nebojácně protíná ticho. Místností se line vůně čerstvě upečeného cukroví a zrovna oloupaných mandarinek. V okně jasně září barevný odraz vánočních světýlek a mihotající se oheň, který neúnavně olizuje jedno poleno za druhým. Dlouhý nádech, pomalý výdech a všechno si vychutnat; čas se zpomalil. Ruce tě pevně svírají kolem ramen; sedí tiše, nehnutě. Je s tebou. Veškerá slova jsou v takových chvílích zbytečná. Pocit klidu a spokojenosti cítíš až v konečcích prstů. Vidíš to? Cítíš to? To jsou Vánoce....

Autor : dne 12/07/2018 | Z adventního kalendáře, Ze STOklas | 0 komentářů

Špatné pořadí

Dvacátý sedmý díl sepsaný na téma Bludný kruh. * Vypravěč vešel do místnosti. Posadil se naproti chlapci, který zamyšleně listoval kronikou. „Něco se ti nezdá?“ zeptal se. „Je to celé pomíchané. První zápis je o nějakých měšťanských domech, ale ty tu budou stát až od sedmnáctého století. Pak je tu založení něčeho, co se jmenuje hutě. Poté zmínka o husitských vojácích,“ odpověděl chlapec. Vypravěč zpozorněl. Chlapci se nevědomky podařilo zjistit, proč se časové osy prolínají. Ano, to by dávalo smysl, pomyslel si Vypravěč. „Ten zápis patří sem. Tohle má být tady,“ šeptal chlapec a vracel listy do správného pořadí. Netušil, že právě vpustil do města křesťany ze sousedního města. Redakční úpravy provedla Helenia...

Autor : dne 12/07/2018 | Město moře a železa, Ze STOklas | 0 komentářů