Třpytivých vánočních chvilek a zastavení není nikdy dost. To dnešní o stu slovech Vám skrze vrbové adventní okénko posílá Emily Smith. Užijte si jej...
*
Pomalu se stmívá a z nebe neúnavně padá bílý prašan, který se ve svitu lamp mění na zlaté slzy. Praskání ohně nebojácně protíná ticho. Místností se line vůně čerstvě upečeného cukroví a zrovna oloupaných mandarinek. V okně jasně září barevný odraz vánočních světýlek a mihotající se oheň, který neúnavně olizuje jedno poleno za druhým. Dlouhý nádech, pomalý výdech a všechno si vychutnat; čas se zpomalil. Ruce tě pevně svírají kolem ramen; sedí tiše, nehnutě. Je s tebou. Veškerá slova jsou v takových chvílích zbytečná. Pocit klidu a spokojenosti cítíš až v konečcích prstů.
Vidíš to? Cítíš to?
To jsou Vánoce.
Redakční úpravy provedla Helenia Kukková.
Komentáře
Zatím tu žádný komentář není. Buďte první, kdo autorovi napíše!